:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

284. vydání (10.10.2000 )

Repro IAN Kdo by neznal první český CD-ROM s astronomickou tématikou ASTRO 2001? Jeho duchovním otcem je známý vědecký pracovník hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně Zdeněk Pokorný. Na prvním díle s podtitulem Báječný vesmír a rovněž druhém velmi zdařilém pokračování Jak vesmír funguje spolupracoval také známý popularizátor Jiří Grygar. Možná víte, že celý projekt měl být původně mnohem rozsáhlejší, ale zásluhou problémů vydavatelské firmy D-data se nakonec dočkalo pouze jednoho zmíněného pokračování. Přesto se však ASTRO-2001 stalo ojedinělým počinem, jehož úspěch přesáhl i hranice naší malé republiky. O to více mě překvapila internetová nabídka britské firmy FastTrak Software Publishing, ve které kolega Lukáš Král nalezl CD-ROM s názvem Patrick Moore´s Guide to the Universe.
Při prohlížení ukázek ze zmíněného CD se Vám možná bude jeho grafická podoba zdát poněkud povědomá. Není to přitom pouze dokonalé déja vu, ale nic jiného než anglická verze českého ASTRO 2001. Co ale ten název? Jak je vůbec možné, že skuteční autoři CD jsou v nabídce odbytí pouze jednou větou, kdežto slavný britský popularizátor Patrick Moore, který podle mne v tomto případě pouze propůjčil dílu jméno, aby se lépe prodávalo, je zde uveden s mnoha tituly a rovněž poznámkou, že je po něm pojmenována planetka (což ostatně platí o Z. Pokorném a J. Grygarovi také). To vše bych možná v zájmu lepší prodejnosti překousl, ale proč je po něm pojmenován celý projekt? Přiznám se, že je mi z toho trochu úzko a v hlavě mi znějí slova Rogera Waterse: "Don´t be afraid, it´s only bussines."

Pavel Gabzdyl

 

 

 

O sobotním dění nad Třešňovou ulicí

Letělo to přímo, asi jeden metr nad hlavou mé dcery, bylo to přímo v Třešňové ulici.

 Byla sobota 6. května, dopoledne, den jako každý jiný. Dokonce pěkná sobota to byla -- i přesto, že jsem musel do práce zaobstarávat hvězdárenský provoz. Slunce svítilo, ptáci štěbetali, všechno jak má být.

Moc pěkná sobota to byla, ale asi by byla zapomenuta v šedi těch ostatních, kdyby se ten den naše planeta nesetkala na cestě vesmírem s jiným tělesem -- rozhodně menším a rozhodně ne tak zajímavým jako Země. A přece tento balvan odjinud zanechal památku ve vzpomínkách mnoha lidí. Jak těch, kteří jinak nemají s děním na obloze nic společného, tak i těch, kteří mají k věcem nebeským blíže. Statistika přitom nemilosrdně prozrazuje, že ani jednu z uvedených skupin už něco podobného pravděpodobně nepotká. Za sebe můžu říct jen -- škoda, celé to dění okolo se mi, až na některé nepříjemnosti, líbilo.

Tak tedy, vše začalo jedné pěkné soboty, těsně po obědě.

Den D
Je před druhou hodinou odpoledne a na hvězdárně zvoní telefon. To by nebylo nic zas až tak zvláštního, zvláštní nebo spíše zajímavé bylo to, co povídal pán na druhé straně:

"Hvězdárna a planetárium v Ostravě , prosím. "
"Dobrý den, viděli jste to?"
"Co prosím?"
"Jestli jste viděli tu raketu, nebo co to bylo."
"Jakou raketu, můžete to popsat?"
'No taková světlice, letělo to nad naším barákem, jako kdyby letadlo hořelo, nebo tak něco."
"Můžete to blíže poslat a taky kdy to bylo?"

 Aha, pomyslel jsem si, máme tady další UFO! Hlášení typu, včera večer to bylo, směrem na Bohumín to letělo, asi pět metrů to mělo a celé se to točilo, jsou poměrně častá...

"Bylo to asi před dvěma minutami, vy jste to neviděli?"
"Bohužel neviděli. Pravděpodobně se jednalo o rychle letící proudové letadlo."
"Ne to vypadalo jako světlice a letělo to strašně rychle."
"Aha, no to je zajímavé, pravděpodobně jste se stal svědkem poměrně zřídkavého jevu, kterému se říká denní bolid."
"Bolid? Aha, ale to vypadalo jako raketa, no tak to děkuji."

To, co následovalo, se dá jenom stěží popsat: Telefony v rychlém sledu a dokonce i telefony, které se díky obsazené lince přepojovaly do jiných kanceláří. Bohužel v tu chvíli právě začínal program v planetáriu, kde jsem pochopitelně nemohl chybět... Po jeho ukončení, kdy jsem na drnčení telefonů skoro zapomněl, mně do reality vrátila beznadějná tvář naší paní uvaděčky, jíž jsem zvedání dalších hovorů předal.

"Ty telefony zvoní v kuse už skoro hodinu, za tu dobu se dovolalo šestnáct lidí, prý někde spadla raketa a udělalo to strašnou ránu."

V tu chvíli jsem pochopil, že nejde o žert či zmatené pozorování. Většina volajících popisovala to samé: Rychle letící hořící předmět připomínající světlici, hořící raketu, nebo obrovskou prskavku. Většina dokonce popisovala zvukové efekty či detonaci, které následovaly po několika desítkách sekund až minutách. Popis exploze byl opravdu zarážející:

"Slyšel jsem ohromnou ránu a když jsem se otáčel na všechny strany, nic jsem už neviděl (hledal jsem, kde se začne z něčeho kouřit, protože jsem si myslel, ze někde vybuchl plyn nebo něco podobného). Zvuk začal velkou ránou, která postupně slábla, ale při doznívaní byly slyšet jemné pulsace. Délku bych odhadl asi na minutu a půl. Podle směru, kterým ke mně zvuk přiletěl, to bylo asi na jihozápadě."

"Něco podobného jsem naposledy slyšel za války, když se bombardovalo, měl jsem strach, nahánělo to hrůzu."

"To byla taková rána, že pes nevěděl kam skočit, ne, na obloze jsem nic neviděl, bylo to jenom slyšet".

Ohromnou ránu a hřmění slyšela valná část Ostravska -- aniž by předtím cokoliv viděli na obloze. Většina lidí přičítala detonaci na vrub blížící se bouřce nebo výbuchu v nedalekém okolí.

 Trochu mne překvapovalo to, že já osobně před druhou hodinou neslyšel vůbec nic. Marně jsem se snažil vybavit si činnost, kterou jsem v tu chvíli prováděl, nic jsem neviděl a nic jsem především neslyšel. I přesto, že jsem se pravděpodobně tou dobou nacházel někde v budově.

Až mnohem později večer, kdy "frmol" pomalu ustával, jsem znovu rekapituloval události a přece: Těsně před druhou, kdy jsem vycházel z planetária... Zaslechl jsem ohromnou ránu, která roztřásla celou kopuli. "Pěkná bouřka," řekl jsem si stejně jako většina lidí.

Podobně na tom byl i kolega -- astronom Pavel Gabzdyl: "Nic jsem neviděl, ale zase jsem to dobře slyšel," popsal akustické pozorování přímo z vany svého bytu v Havířově.

Brzo se ukázalo, že zvukové doprovody nebeského divadla byly slyšitelné na celé severní Moravě až do vzdálenosti zhruba sto kilometrů od Ostravska. Lidé, kteří denní bolid viděli například z Jesenicka, zaslechli hřmot až po několika minutách a většina z nich si tak vůbec neuvědomila vzájemnou souvislost obou úkazů.

Co se tedy vlastně stalo?
Šestého května po obědě -- kolem 13.53 -- měli obyvatelé severní Moravy příležitost pozorovat na jasné denní obloze bolid. Tedy výjimečně jasný meteor -- světelný jev doprovázející průletu kosmického tělesa zemskou atmosférou.

Takových srážek s meziplanetární "drobotinou" se každou sekundu odehraje bezpočet. Pokud je těleso dostatečně hmotné, začne se jednoduše při vstupu do atmosféry třením o vzduch zahřívat a tím i odpařovat. My pak na obloze spatříme následek tohoto hoření -- meteor nebo extrémně jasný meteor, tzv. bolid. V drtivé většině případů jde o drobné kamínky toulající se sluneční soustavou, tzv. meteoroidy, jenom tu a tam se jedná i o pozemské předměty -- vysloužilé družice či stupně nosných raket.

Odkud se berou? Meteoroidy mohou být pozůstatekem z dob, kdy vznikala sluneční soustava, stejně jako zbytkem po kolizi dvou planetek či po průletu kometárního jádra kolem horkého Slunce. Mají rozměry od několika mikrometrů až po několik metrů, výjimečně i více. (Pak je taková kolize mnohem nepříjemnější -- dinosaurové by o tom mohli vyprávět!)

Zatímco slabší noční meteory mají na svědomí meteoroidy o velikosti nejvýše pár milimetrů, na světlé denní obloze můžeme sledovat zánik pouze výrazně větších těles. Takové balvany, řekněme o průměru několika metrů, přitom mohou průlet atmosférou alespoň z části přežít a dopadnout i na zem (takovému tělesu se říká meteorit). Ve valné většině případů se však vypaří přímo v atmosféře.

Ale zpět k události ze soboty šestého května. Dnes již víme, tedy lépe řečeno z výpočtů pracovníků Astronomického ústavu v Ondřejově vyplývá, že se původní velikost meteoroidu před vstupem do atmosféry pohybovala kolem půl druhého metru. Přiletěl z pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem a do Země narazil přibližně v severo-jižním směru rychlostí asi 23 kilometrů za sekundu.

Z pozdějších měření vyplynulo, že metoroid nebo spíše jeho ionizované okolí bylo možné poprvé zahlédnout ve výšce asi osmdesát kilometrů nad povrchem, v těchto chvílích ještě nad územím jižního Polska, odkud rovněž pochází četná pozorování.

Protože meziplanetární těleso vniklo do atmosféry pod úhlem asi dvacet stupňů, bylo mu dáno prudce zbrzdit původní rychlost až na pouhé čtyři kilometry za sekundu. Ve výšce kolem dvaceti kilometrů, v oblasti nad Moravskoslezskými Beskydami, se přestal jeho povrch odpařovat a vetřelec mohl volným pádem pokračovat k povrchu Země. Na rozdíl od drtivé většiny ostatních těles a tělísek, které si to namířily do naší atmosféry, se tedy meteoroid ve zlomku sekundy nevypařil. Hořel asi deset sekund, dostal se tak do zorného pole stovek nebo spíše tisíců lidí z celé České republiky, Polska i Slovenska, a nakonec i spadl na zem.

Jinak to ale byl příjemný, skoro letní sobotní den. Jen ten klid mu jaksi chyběl.

Dny poté
Následující den, tedy neděle den volna, byl opět nabitý telefonáty od náhodných pozorovatelů. Doslova se rozpoutalo nefalšované "telefonické peklo". Záznamů bylo již několik desítek a kromě Ostravy a okolí nám volali i lidé z Olomouce, Brna a dalších míst z celé republiky. Tím nejvzdálenějším bylo pravděpodobně Kladno, Praha a Jihlava. I to svědčí o opravdové výjimečnosti úkazu -- vždyť byl pozorován od Tater před Kladensko až po polskou Poznaň.

Lidé ze všech koutů Moravy nás o úkazu nejen informovali (moc děkujeme), ale našli se i tací, kteří usuzovali, že se odehrál právě nad jejich domem, ulicí nebo zahradou.

"Letělo to přímo, asi jeden metr nad hlavou mé dcery, bylo to přímo v Třešňové ulici."

Mnozí z očitých svědků dokonce pročesávali terén poblíž svých pozemků, neboť se domnívali, že těleso, raketa, světlice nebo co to vlastně bylo, dopadlo právě u nich. Až snad vysvětlení, že se úkaz odehrál ve vzdálenosti mnoha desítek nebo dokonce stovek kilometrů, je snad odradilo od marného pátrání po iluzi.

O celou událost se dokonce začala zajímat i média, která zcela logicky usilovala i o exkluzivní materiály. V průběhu dopoledne se kromě desítek přesných i méně přesných pozorování sešly dvě důležité a zároveň zajímavé informace: Jistý pán z Ostravy má videozáznam části úkazu a další pán, který je rovněž z Ostravy, prý nalezl kámen, který spadl z nebe. A to se samozřejmě muselo prozkoumat.

Tomáš Havlík
Zdroj: Pokračování příště
 

SETI@home expanduje

Projekt SETI@home dal na sklonku minulého týdne k dispozici -- bez jakéhokoli halasného oznámení -- již třetí verzi unikátního screensaveru. Na hledání signálů mimozemských civilizací se přitom angažuje již 2,37 milionu dobrovolníků.

 Verze 3.0, kterou si můžete stáhnout a vzápětí i instalovat z www stránek výjimečného programu, slibuje důkladnější hledání slabých signálů mimozemských vysílačů. Záznamy rádiového šumu dodává mise SERENDIP IV, jejímž základem je přijímač v ohnisku největšího celistvého radioteleskopu na světě na portorickém Arecibu.

Tohle důmyslné zařízení sleduje náhodné kousky oblohy, na které v průběhu řady jiných pozorování profesionálních astronomů zamíří anténa o průměru 305 metrů. Část získaných dat -- v pásmu širokém 2,5megahertzu se středem na frekvenci 1420 Mhz, na níž vysílají osamocené vodíkové atomy -- je v ve výpočetním středisku Kalifornské univerzity rozsekána na jakési "pracovní jednotky", které se pak po Internetu zasílají jednotlivým dobrovolníkům. Ti mají na svém počítači instalovaný speciální screensaver, jenž dle příležitosti provádí patřičnou analýzu. Po čase program zašle výsledky zpět do Berkeley a vyžádá si další datový balíček. Celý proces je přitom až nečekaně nenápadný.

Verze 3.0 screensaveru SETI@home má hledat mnohem komplexnější signály. Na rozdíl od předcházejících verzí, které se zaměřily na signál s posuvem do deseti hertzů za sekundu, nový program zvládne objevit zdroje, jejichž frekvence se změní až o 50 Hz za sekundu. Tedy dostatečně na to, aby se mu podařilo identifikovat možné vysílače na oběžné dráze vzdálené planety… Nový software se podívá i po pulsujících zdrojích, nazývaných "trojčata" ("triplets"), které by mohli mimozemšťané považovat za efektivnější způsob, jak na sebe upozornit okolní vesmír.

Navíc byl optimalizován i vlastní "strojový kód", takže i když se nyní provádí výrazně více matematických operací, zpracování jednoho datového balíčku zabere jenom o čtyřicet procent více času -- v závislosti na vašem počítači v absolutní hodnotě deset až osmdesát hodin.

Pomalejší zpracování dat je ostatně -- byť zcela paradoxně -- i v zájmu autorů projektu SETI@home. Proč? Software si dosud z www stánky stáhlo 2,4 milionu lidí, přičemž analýzu alespoň jedné "datové jednotky" dokončilo 1,4 milionů z nich. Zhruba půl milionu dobrovolníků lze pak označit jako "aktivní" -- v posledních dvou týdnech zaslali alespoň jeden výsledek. Výkonnost všech procesorů ale zhruba čtyřikrát přerostla požadavky původního zadání: Zatímco Arecibo každý den připraví 150 tisíc datových balíčků, v posledních dvou měsících se každý den podaří prohlédnout 615 tisíc kousků. Za chvíli by tady nebylo co dělat!

Původně měl SETI@home skončit asi po dvou rocích. (Připomeňme, že začal v květnu 1999.) Tolik času je totiž potřeba k trojnásobnému prohlédnutí celé oblohy viditelné z Areciba. V srpnu tohoto roku ale The Planetary Society -- hlavní sponzor projektu -- oznámila jeho výrazné rozšíření: Pokryjeme více frekvencí na větší části oblohy. Do sběru dat se zapojí i radioteleskop o průměru 64 metrů na Parkesově observatoři v Austrálii. SETI@home -- báječné počítačové dobrodružství na prahu třetího tisíciletí -- tak bude pokračovat.

Jiří Dušek
Zdroj: Sky and Telescope a další
 

Rodina dvojplanetek se (opět) rozrůstá

Zatímco se měsíček planetky Ida s názvem Dactyl už nadobro zabydlel v astronomických učebnicích a do podvědomí se dostává i měsíček S/1998 (45) planetky (45) Eugenia, byly prokázány další dva planetkové páry.

 Zjistit ze Země podvojnost tak malých těles, jakými planetky jsou, není vůbec jednoduché. Přímo se k tomu můžeme dopátrat pouze pozorováním z automatických sond, kosmickým dalekohledem, radarovým pozorováním nebo skvrnkovou interferometrií. Mezi nepřímé metody pak patří především pozorování jejich světelných křivek či zákrytů hvězd planetkami.

Nejnázornějším příkladem je samozřejmě měsíček Dactyl, který provází planetku (243) Ida, kolem níž prolétala v roce 1993 sonda Galileo a zachytila ho na 47 snímcích. První planetkou usvědčenou z podvojnosti na základě pozemských pozorování, se pak stala 1. listopadu 1998 planetka (45) Eugenia.

Výčet spárovaných asteroidů tím ale zdaleka nekončí (podle V. Prokofjevové aj. je z 500 sledovaných planetek nejméně 10 procent dvoj a vícenásobných). William J. Merline (Southwest Research Institute) a jeho šest spolupracovníků použilo 22. února adaptivní optiku 3,6metrového kanadsko-francouzsko-havajského dalekohledu ke sledování planetky (762) Pulcova. Objevili u ní průvodce s hvězdnou velikostí o čtyři magnitudy menší než její 140kilometrová mateřská planetka. Průvodce má průměr asi dvacet kilometrů a oběhne Pulcovu ve vzdálenosti zhruba 800 kilometrů jednou za čtyři dny.

 Desátého srpna použil stejný tým adaptivní optiku 9,8metrového dalekohledu KECK II ke sledování planetky Antiope. Ta byla z podvojnosti podezřívána již roku 1996 na základě světelné křivky, kterou pořídil tým spolupracovníků ve složení Anders T. Hansen, Torben Arentoft a Kim Lang (University of Aarhus, Německo). Asteroid vykazoval dvě hluboká a ostrá minima v průběhu každé otočky, což je typické pro páry stejné velikosti, zakrývající se v pravidelných intervalech. Jak se na základě pozorování Keckova dalekohledu ukázko, nemá Antiope žádného zakrslého souputníka -- je spíše dvojplanetka, jejíž části mají průměr kolem 80 km. Jsou od sebe vzdáleny zhruba 170 km a oběhnou kolem společného těžiště za 16,5 hodin.

Jakoby toho nebylo málo, oznámil Steven J. Ostro (Jet Propulsion Laboratory) výsledky jeho týmu na základě radarových měření z 22-23. září, které usvědčily z podvojnosti i další malý asteroid 2000 DP107. "Snímky prozrazují zhruba kilometrovou vzdálenost mezi oběma částmi, které mají rozdílnou velikost a různě ustálenou rotaci," píše Ostro v IAU cirkuláři č. 7496.

Až donedávna se astronomové domnívali, že satelity asteroidů vznikly převážně jako důsledky impaktních vyvrženin, ale těsný pár Antiope se tak snadno vysvětlit nedá. William F. Bottke (Southwest Research Institute), který se zabývá studiem působením slapových sil planet na asteroidy při jejich těsném průletu, předpokládá, že velká tělesa jako Antiope a Kleopatra mohou vytvářet rotaci s přílišným momentem setrvačnosti -- například z centra impaktů -- tak, že obě části od sebe doslova odletí. Bottke a jeho kolega Daniel Durda doufají, že model těchto jevů se jim podaří zhotovit již v následujících měsících.

Pavel Gabzdyl
Zdroj: Podle Sky News a dalších materiálů
 

Již dva roky jsme plnoletí

Hvězdárna a planetárium VŠB-Technické univerzity v Ostravě oslaví 15. října 2000 dvacet let existence. Od této chvíle bude používán také její nový název -- Hvězdárna a planetárium Johanna Palisy. Ostatně IAN již krátce o všem informovaly jednou v úvodníku a v "aktuální roletce".

Nechci rekapitulovat rok za rokem historii naší instituce (je to učiněno v Kronice Hvězdárny a planetária J. Palisy, která je "v tisku"). Ani hodnotit její přínos, kvalitní počiny nebo nezdary. To už vůbec přísluší lidem povolanějším a hlavně těm, kteří nejsou s námi nijak spjati. Chtěl bych se jen podělit o několik osobních postřehů.

Přestože v republice jsou i mladší planetária a hvězdárny, přece jen patříme tak trochu mezi benjamínky. Setrvačnost je vlastnost velmi úporná. I po dvaceti letech jsou časté dotazy v telefonu, zda sídlíme "na té Českobratrské ulici v centru". Tam totiž skutečně byla jediná hvězdárna v Ostravě, která až do roku 1980 fungovala pro veřejnost. Jenže kromě morálního nástupnictví nemáme s onou původní hvězdárnou nic společného.

Jsem jen 60% pamětník, protože jsem do planetária nastoupil až v roce 1988. Řadu informací o počátcích a i zániku původní hvězdárny jsem získal zprostředkovaně. Možná, že jsou to "báje a pověsti". Ty říkají, že hvězdárna na Českobratrské zanikla rozkradením inventáře a v kopuli, která přečkala až do dnešních dnů, měl v devadesátých letech svůj ateliér nějaký zahraniční umělec. Co je ovšem jisté, je skutečnost, že se kdysi dávno podařilo ze starožitnictví zakoupit mosazný dalekohled, který byl v inventáři "staré hvězdárny". A pak nás s ní ještě spojuje pan Tomáš Pertile, který -- jako jediný ze současných demonstrátorů -- demonstroval i na Českobratrské a nosí detailní historii ostravské astronomie ve své hlavě.

Ve středu 15. října 1980 se však nepřestřihávala páska Hvězdárny a planetária, ale sdruženého pracoviště -- Báňské měřické základny (dále jen BMZ). Jen tímto "sdružením" si lze rozumně vysvětlit některé skutečnosti:

  1. Vznikla patrně první hvězdárna v republice (možná na světě), která je v lese.
  2. Ačkoliv "nemocnice na okraji města" byl v té době poměrně populární pojem, postavit planetárium na okraji příměstského lesa, to je docela odvážný počin s ohledem na výrazné omezení přístupnosti a tím i návštěvnosti.
Jak jsem několikrát slyšel od duchovních otců BMZ, jinak to nešlo. Důvodem byla ona "sdruženost", čili existence oddělení důlního měřictví (odvozeno od měřící nikoliv od měřič, proto ten pravopis) a také oddělení seismiky. Tam byla zvolená lokalita nutností. To je objektivní fakt.

Možná jsme měli dvě pomatené sudičky, které nám daly do vínku tyto dva handicapy. Možná to jsou překážky z těch, které mají posilovat. To nevím. Zato vím, že jsou to konstanty, se kterými se nedá hnout. Nikoliv parametry, proklatě konstantní konstanty to jsou!

K plnému rozvoji činnosti planetária i hvězdárny došlo až na sklonku 80. a v průběhu 90. let. V roce 1994 byla instituce BMZ zcela zrušena. V novém organizačním schématu pak hvězdárna a planetárium spadá pod Institut geodézie a důlního měřictví Hornicko-geologické fakulty. Oddělení důlního měřictví bylo zrušeno a v dalších letech byla činnost seismické stanice zcela automatizována.

V letech 1992-1998 byla činnost planetária výrazně podporována Školským úřadem v Ostravě. Od poloviny 90. let finančně podporuje činnost planetária také Magistrát města Ostravy.

V současné době se roční návštěvnost pohybuje kolem 50 tisíc osob. V planetáriu pracují čtyři lektoři, tři uklízečky-uvaděčky-pokladní a správce areálu. Sekretářka a knihovnice pracují částí úvazku i pro IGDM.

Jak budou probíhat oslavy ve dnech 14.-15. října 2000?
Oslavami bychom chtěli vzdát hold astronomii. A to v oborech, kterými se alespoň částečně zabýval Johann Palisa. Samozřejmě, že chceme vzdát hold i osobě profesora Palisy. Je jistým dluhem našeho regionu, že se až doposud k této osobnosti nehlásil. Vždyť například v Pule, kde na hvězdárně působil jen několik let, je po něm pojmenována ulice.

Jsme samozřejmě napjati, jak víkend dopadne. Kolik hostů přijme naše pozvání a přijede. Kolik lidí se rozhodne jen tak přijít a podívat se na některou z přednášek. Kdo se zúčastní večerní vernisáže s koncertem nebo slavnostního odhalení pamětní desky profesoru Palisovi na jeho rodném domě v Opavě.

Přizvali jsme řadu "posil" -- především nám ve všem vyšel vstříc doktor Jiří Grygar, který je letitým magnetem pro širokou veřejnost. Bohužel z důvodů pracovního vytížení na poslední chvíli odřekl svou účast profesor Mucke, ředitel planetária ve Vídni. Také se nám dosud nepodařilo vypátrat nikoho z přímých potomků profesora Palisy.

Víkend by měl být rovněž poctou "hledačům planetek" -- vědeckým skupinám na observatořích Kleť a Ondřejov. V průběhu semináře proběhne hlasování, které umožní účastníkům pojmenovat planetku objevenou doktorem Petrem Pravcem jménem nějaké významné osobnosti našeho regionu. Manželé Tiší z hvězdárny na Kleti pak na počest tohoto semináře pojmenovali planetku. Její jméno však bude oznámeno až v průběhu sobotního dopoledne. Ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem České Budějovice s pobočkou na Kleti budou slavnostně předány certifikáty o pojmenování planetek regionálními názvy do rukou představitelů místní samosprávy. (Podrobný časový přehled akcí viz http://www.vsb.cz/planet)

Jeden ohromný dárek k našemu výročí nám věnovala samotná příroda -- je jím květnový "Beskydský bolid" a následné nalezení tří meteoritů (http://www.vsb.cz/planet). Protože jsme nepočítali s takovým dárkem, obdarovali jsme se také sami -- zbrusu novým ozvučením sálu planetária. Je poměrně dokonalé. Věřte-nevěřte, ale hlavně -- přijďte posoudit sami!

Tomáš Gráf
 

Prázdniny pod hvězdami: V Řecku!

Tímto, zřejmě posledním příspěvkem se loučíme s naší letní soutěží. Všechny uveřejněné příspěvky budeme honorovat jedním, řekli bychom pěkným CD ROMem.

Na začátku září jsem se vypravil se svoji ženou Hankou letecky do Řecka na krásně zelený ostrov Tasos. Před odjezdem jsem si pečlivě připravil z internetu tabulku přeletů Miru, záblesky Iridia a mapku oblohy po západu Slunce. Na ostrově jsem strávili deset dní, kdy jsem se seznámili s ostatními účastníky zájezdu.

Večery to byly opravdu úchvatné. Každý večer jsem vyrazili na večeři do místních taverniček. Jenže ouha, večeře v Řecku není to, co je večeře u nás. Seděli jsem, povídali, jedli a pili jejich specialitu -- retsinu. To je bílé víno s příměsí pryskyřice, která dělá víno trpké na jazyce a lahodné zároveň.

Do svého apartmánku jsem se pak vraceli spokojeni a unaveni kolem půlnoci. Prostě na nějaké pozorování noční oblohy mě nezbyl čas :-)

Přesto tak jak v březnu tohoto roku, tak i tentokráte jsem se snažil zahlédnout po západu Slunce planetu Merkur. Byl jsem jižněji, šance tu je, ale štěstí mě přesto nepřálo. Celých deset dní jsem každý večer sledoval oblohu po západu Slunce, ale odměnou mě byla jen Venuše, která krásně zářila na zčervenalém západním obzoru. Merkur tam taky někde byl, ale vždy se utápěl v oblačnosti nad mořem. A co Mir nebo Iridium? Vždy jsem si našel patřičný čas přeletu nebo záblesku, ale ve víru událostí jsem na to vždy zapomněl!

Řecko má svůj půvab a večery, kdy jsem se vraceli z kulinářských večeří a na cestu domů nám svítil Měsíc v úplňku a na obloze zářil Jupiter a Saturn, jsou nezapomenutelné.

S řeckým pozdravem "Jásos" tedy "Zdravím Vás" -- Vás čtenáře zdraví Vlastík Malý z Brna

 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...