:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

277. vydání (7.9.2000 )

foto JPL/NASa Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že nám z oblohy zmizela Iridia. Tedy ne úplně, jenom se poněkud odchýlila od přesně nalinkovaného jízdního řádu na požádání generovaného užitečnou službou Heavens Above. Satelity se sice stále udržují na oběžné dráze, zřejmě se jim ale nevěnuje tolik patřičné pozornosti a jejich orientace v prostoru -- tak kritická pro předpověď zjasnění -- není udržována s nezbytnou přesností. Tahle změna pravděpodobně souvisí s pozvolným rozpadem celého projektu. Na sklonku srpna totiž ztroskotalo další (kdoví kolikáté?) jednání s možným zájemcem o koupi celé sítě a ta tudíž dostala jeden z posledních, ale o to bolestivějších hřebíků do rakve: S jedním telefonem pro celou planetu, jak dřív znělo ústřední motto, se dnes dovoláte jenom mezi majiteli Iridií. Z pevné linky či jakékoli sítě mobilních telefonů -- směrem ven i dovnitř -- máte jednoduše od 24. srpna smůlu. Navíc Motorola, hlavní akcionář projektu, všem uživatelům zaslala jednoznačný vzkaz: "Prosím vezměte na vědomí, že jakékoliv nebo všechny služby sítě mohou být ukončeny kdykoliv -- bez jakéhokoliv předešlého varování." Zdá se tudíž, že jsou dny smělé, ale zřejmě mrtvě narozené myšlenky, sečteny. Škoda -- pomineme-li jejich nepříjemně rušivý vliv na některé radioastronomy, byly Iridiové satelity pro obyčejné pozorovatele bezesporu zajímavým zpestřením noční oblohy (a tu a tam i denní). Například byly docela obstojným trenažérem na umělé meteory. Nyní, se ale zdá, že už to mají "za pár". A to i přesto, že z pořizovací ceny 5 miliard dolarů klesla hodnota 66 družic a pozemního zázemí na směšných 50 milionů... Inu i taková je dnešní doba.

Jiří Dušek

 

 

 

STS-106: Odpočítávání začalo

Na floridském mysu Canaveral vrcholí přípravy k dalšímu letu amerického raketoplánu. Prvořadým úkolem sedmičlenné posádky napěchované do letounu Atlantis je zútulnit prostory Mezinárodní kosmické stanice, která na sklonku roku přivítá první tři dlouhodobé obyvatele.

 Odpočítávání probíhá už řadu hodin a pokud nedojde k nečekané závadě, otevře se v pátek osmého září ve 14 hodin 45 minut našeho času startovací okno dlouhé zhruba dvě a půl minuty. Přesný okamžik, stejně jako konkrétní délku šance na odlet, se však dozvíme jenom krátce před samotným zážehem -- záleží totiž na momentální pozici orbitální základny. Ve hře přitom budou i takové faktory jako okamžitá hmotnost celé rakety, síla větru a řada dalších. Cílem nové procedury je zvýšení šance, že se kosmický letoun dostane až k základně, a to i v případě, kdy by měl jeden z jeho tři hlavních motorů menší problémy.

Nahlédneme-li do ideálního scénáře, zjistíme, že sedmičlenná posádka ve vesmíru stráví celkem deset dní a devatenáct hodin, přičemž bude ke stanici připojena (od neděle 10. září 7:54 SELČ) po celý jeden týden.

Asi nejobtížnější úkol čeká hned na počátku na Američana Edwarda Lu a Rusa Jurije Malenchenkova, kteří v dopoledních hodinách v pondělí 11. září vystoupí do kosmického prostoru a na povrchu základny pak provedou několik drobných údržbářských zásahů. Například propojí několik elektrických a datových kabelů mezi velitelským modulem Zarja a servisní Zvezdou.

Útroby ISS astronauti poprvé navštíví v pondělí v noci. Coby moderní pokojské pak v dalších dnech připraví zdejší zatím poněkud stísněné prostory pro první tři déle pobývající odvážlivce, kteří k základně přiletí v ruském Sojuzu počátkem listopadu. Z raketoplánu stejně jako z dopravní lodě Progress, co přicestovala minulý měsíc, přenesou množství nejrůznějšího materiálu o celkové váze kolem jedné tuny.

Kvůli úspoře paliva například Zvezda 12. července startovala pouze s pěti místo devíti bateriemi. Ty zbývající se nachází právě na palubě Progressu. Dále půjde o řadu více či méně důležitých zásob, počínaje doplňky systému zajišťujícího vhodné životní podmínky na palubě, přes laptopy, díly k sestavení lokální počítačové sítě, čerstvou vodu, cvičební nástroje až po součástky staničního záchodu. Navíc se využijí raketové motory raketoplánu k zvýšení dráhy základny o zhruba šest kilometrů, což opět povede k úspoře cenného paliva.

Kromě toho se počítače modulu Unity dočkají nového softwaru, který pomůže lépe kontrolovat sluneční panely, jež ISS dostane na sklonku tohoto roku. Budou též monitorovat kvalitu místní atmosféry a úroveň nepříjemně intenzivního hluku. Ten se pokusí instalací ventilátorů a zvláštního potrubí ve Zvezde poněkud zredukovat. Ze Zarji pak vymontují již nepotřebné zařízení k ručnímu připojování dalších modulů, čímž se uvolní místo pro jiná zařízení. Mezi kurióznější doplňky patří i čtečka čárkových kódů k efektivnějšímu monitorování inventáře. Program tedy více než nabitý.

Všechny tyto úkoly měla původně splnit posádka letu STS-101 na počátku tohoto roku. Vzhledem ke známým problémům se startem klíčového modulu Zvezdy ale nakonec došlo k rozdělení původní výpravy na dvě, přičemž část se zúčastnila obou letů raketoplánu Atlantis.

Zaklepejme to na dřevo, ale pokud se nic nestane -- ostatně proč taky -- dosedne kosmický letoun, jeden z nejkomplikovanějších technických výrobků této planety, na Kennedyho středisku kosmických letů opět nad ránem 19. září. Mezinárodní kosmická stanice pak bude připravena přijmout první skutečné osadníky.

Jiří Dušek
Zdroj: NASA a další
 

Potíže se jmény

Vraťme se k nedávno skončenému 24. Valnému shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Manchesteru. Tam se mimo jiné rozhodovalo o nových jménech v planetárním světě.

 Relativně snadné to měli členové stálé pracovní skupiny pro pojmenování objektů v naší planetární soustavě. Ti na planetce Eros, kterou nyní zkoumá sonda NEAR (Shoemaker), pojmenovali 37 kráterů, jednu velkou oblast (regio) a horský hřeben (dorsum). Celkem snadno uhodneme, která jména se tu objevila: například Cupid, Don Juan nebo Don Quichote.

Také tři nové Uranovy satelity se dočkaly svých jmen: 1999 U2 je XVIII Prospero, 1990 U je XIX Sebetos a 1999 U2 se jmenuje XX Stephano. Nová družice Jupiteru (XVII) dostane jméno po některé z početných Diových milenek; má to ale jeden "háček" -- jméno musí končit na -e, protože satelit patří do skupiny těles pohybujících se po zpětných (retrográdních) drahách a všechna tato jména končí na -e (Ananke, Carme, Pasiphae, Sinope).

Komise dodala také několik jmen na Měsíc. Za všechny uveďme 60kilometrový kráter, v němž 31. července 1999 skončil let sondy Prospector, jež hledala stopy po podpovrchovém ledu (poloha kráteru: 87,7 stupňů jižní šířky, 42,8 stupňů západní délky). Od nynějška se kráter jmenuje Shoemaker, na počest význačného měsíčního geologa, který tragicky zahynul v létě 1997. Troška jeho popele dopadla spolu se sondou právě na toto místo našeho souputníka.

Zatímco pojmenování nových planetárních satelitů či povrchových objektů na různých tělesech v naší sluneční soustavě je již rutinní záležitostí, zcela jiná situace je v případě podobných těles mimo náš systém. Objevy exoplanet všeho druhu jsou na denním pořádku, přesto však zatím chybí pravidla pro jejich přehledné a pro širokou veřejnost přijatelné pojmenování. V průběhu astronomického Valného shromáždění v Manchesteru se sice sešla pracovní skupina dvou komisí (číslo 5 a 26), která na celodenním jednání diskutovala o systému označování hvězdných průvodců (tedy nejen planet, ale třeba i hnědých trpaslíků), jenže pokud vím, ve výslednou rezoluci Mezinárodní astronomické unie toto jednání zatím nevyústilo.

Není to tak zcela podružný pojem -- dát nově objeveným světům přijatelná jména. Znáte přece ten zvláštní pocit moci a převahy nad věcí, kterou jste si právě pojmenovali? Nevíte o ní sice ani o trochu víc než předtím (snad až na jméno vámi přisouzené), ale už nejde o něco bezejmenného, je tam přece kus něčeho z vás! Tak se zmocňujeme světa tím, že jednotlivostem přiřazujeme jména.

Je jasné, že například exoplanety nebudeme moci označovat (přinejmenším pro širokou veřejnost) nějak technicky -- třeba první planeta u nějaké hvězdy dostane písmeno b (a je vyhrazeno samotné hvězdě), druhá planeta pak c a tak dál podle abecedy. Země by podle tohoto pravidla byla označena jako "Slunce d". Strašné, viďte?

Což tak jiný návrh: označujme exoplanety podle postav z bájí různých kultur! Nejen antické, která je bezesporu velmi blízká všem Evropanům, ale i kultur z jiných částí naší zeměkoule. Jsou stovky takových kultur, a všechny oplývají četnými mytologickými postavami. Ty-to postavy se přece mohou přenést do vesmíru! Nezapomínejme, že exoplanety jsou z na-šeho pohledu pozemšťanů opravdu exotickými světy. Určitě si zaslouží poetičtějšího označení než jen nějaké strohé číslo nebo písmeno ve hvězdném katalogu.

Zdeněk Pokorný
Zdroj: Nothern Lights č. 8 a ze své hlavy
 

Zbrusu nové rádiové ucho

Astronomové dostali novou hračku: Na celičkém světě největší pohyblivý radioteleskop o průměru sběrné plochy 100 krát 100 metrů.

 Podivuhodná observatoř Robert C. Byrd Green Bank Telescope (GBT), jak zní oficiální název antény, se nachází v americké Západní Virginii a patří do armády detektorů provozovaných Národní radioastronomickou observatoří. (V její stáji je VLA či Arecibo.) První signál jí prošel za účasti politické i vědecké smetánky v pátek 25. srpna -- šlo o rádiovou galaxii ze souhvězdí Lva s nezajímavým názvem 1140+223.

Přestože se radioteleskop dočká rutinního vědeckého pozorování až za půl roku, už nyní je úctyhodným dílem. Na výšku má 150 metrů a s hmotností více než sedm milionů kilogramů (tj. necelá dvacítka letadel Boeing 747) se dokáže natočit s přesností na jednu úhlovou vteřinu! Pod takovým úhlem spatříte lidský vlas ve vzdálenosti dva metry!

Hlavní odraznou plochu o rozloze dva akry seskládalo na dva tisíce hliníkových panelů. Ty -- navzdory větru, chladu či horku a také gravitaci naší planety, v ideálním tvaru drží speciální systém přítlačných motorků neustále monitorovaných sérii laserů. Odchylka od ideálního tvaru tak činí nejvýše 0,25 milimetru. Jeho stavba GBT začala v roce 1990 a přišla na 75 milionů dolarů.

Ať už je den nebo noc, na tom radioastronomům příliš nezáleží, GBT dokáže vesmír sledovat v rozmezí vlnových délek od tří metrů po tři milimetry. Zachytí přitom signál zhruba miliardkrát slabší než jaký do éteru pouští typická AM radiostanice. Ostatně právě z tohoto důvodu se v okolí observatoře nachází zvláštní "zóna rádiového ticha", ve které jsou pod přísnou kontrolou jakékoli potenciálně rušivé zdroje.

"Nejdůležitější vlastností tohoto teleskopu je jeho celková sběrná plocha," komentoval přednosti čerstvě otevřené observatoře Lloyd Higgs (Dominion Radio Astrophysical Observatory). "Dovolí nám velmi precizní pozorování jednotlivých spektrálních čar, včetně neutrálního vodíku na vlnové délce 21 centimetrů." Na rozdíl od konvenčních dalekohledů totiž nemá ve středu sérii podpůrných zařízení, které snižují velikost přijímací plochy. Navíc se tak eliminují rušivé odrazy a difrakční jevy. Stejně tak netradiční je i montáž. "Domníváme se, že se jedná o největší pohyblivý objekt na souši," shrnul jeho mechanickou stránku tamní astronom Jay Lockman. Dodejme, že největší celistvou (avšak nepohyblivou) anténu najdete na Portoriku: Arecibo, 300 metrů.

GBT tak nahradí stometrový dalekohled (i on byl rekordní), který na tomto místě pozoroval téměř čtvrt století, avšak v listopadu 1988 se díky únavě materiálu nečekaně zřítil. I tento přístroj byl největší svého druhu na světě, ale na rozdíl od současného dalekohledu neměl tak dobrou pohyblivost a bezproblémový přístup k libovolnému místu oblohy. Nechejme se překvapit, na co zajímavého přitom narazí.

Jiří Dušek
Zdroj: NRAO News a další
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...