:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

262. vydání (29.6.2000 )

foto archiv ian Není to tak dávno, co jsme vás informovali o skvělém mléčném výrobku Astrál -- jogurtu, u jehož zrození asistovaly hvězdy. Alespoň podle kelímku modře potištěného znameními zvěrokruhu. Minulý víkend, když jsme náhodou zavítali na nejvyšší moravskou horu Praděd, jsme se opět přesvědčili, že z tajemství vesmíru, astrální energie a podobných blábolů těží peníze i jiní prefíkanci. Náročný výstup/sestup pozvolna stoupající/klesající asfaltovou silnicí jsme zakončili návštěvou Karlovy Studánky. A protože pršelo, schovali jsme se na chvíli do jedné z prodejen minerálů. U vltavínů, pravděpodobných pozůstatků po vzniku jednoho blízkého meteorického kráteru, jsme přitom našli tento skvostný popis: Vltavíny pomáhají při telepatických přenosech, při astrologických praktikách, koncentrují kosmickou sílu a podporují přírodní záření. Ve středověku hrály vltavíny významnou úlohu v mystických a okultních vazbách. V léčitelství jsou používány při chudokrevnosti a při těžších chřipkových onemocněních. Divíte se? Já už ani ne. V minulém čísle jsme referovali o vyvrácených slunečních hodinách, které o víkendu z podstavce svrhli neznámí vandalové. No a v pondělí se stal malý zázrak! Žulová kostka se v odpoledních hodinách vrátila na původní místo. -- Nikdo z pracovníků ji ale přitom nepomáhal... Že by pocestný? Nebo projekce astrální síly kombinovaná s propleteným geomagnetickým polem a kladnými fotoionty? Nevíme, ale leccos už naznačilo třetí proroctví z Fátimy...

Jiří Dušek

 

 

 

Bude či nebude aneb o kometě C/1999 S4 (LINEAR)

Mohlo by se zdát, že vidět kometu pouhým okem není nic výjimečného. Vždyť skoro každý si pamatuje komety Hyakutake a Hale-Bopp. Ale pamatuje si někdo, kdy mohl vidět kometu neozbrojeným okem před těmito dvěma nádhernými vlasaticemi? Myslím, že málokdo si vzpomene.

 Připomeneme si tedy komety viditelné v posledních třiceti letech z našeho území pouhým okem. Mnoho jich nebylo. Prvně dvě již zmiňované -- kometa C/1995 O1 (Hale-Bopp) byla viditelná pohodlně okem od konce prosince 1996 do začátku května 1997, a byla doposud nejdéle viditelnou kometou pouhým okem (alespoň dle autorovi dostupných historických záznamů). Před ní byla nádhernou ozdobou oblohy komety C/1996 B2 (Hyakutake), viditelná pohodlně okem od poloviny března do konce dubna 1996, s nádherným ohonem až sto stupňů dlouhým.

Ale co dál. V historii musíme přeskočit dlouhých třináct let, až ke kometě C/1983 H1 (IRAS-Araki-Alcock), která byla v květnu 1983 na naší obloze viditelná však pouhý týden. A další skok -- až do jara roku 1976, kdy na naší obloze nádherně zářila kometa C/1975 V1 (West), kterou jste mohli sledovat okem od konce února do poloviny dubna 1976, s nádherným vějířovitým ohonem. Další krok je mnohem kratší, do roku 1973, kdy byla okem vidět kometa C/1973 E1 (Kohoutek), a to od poloviny listopadu 1973 do konce ledna 1974 (i přes fakt, že se původní předpoklady o jasnosti této komety nepotvrdily). A poslední kometa v tomto výčtu je z roku 1970, kdy byla od února do poloviny května 1970 viditelná okem kometa C/1969 Y1 (Bennett).

Sečteno a podtrženo -- za posledních třicet let jsme na naší obloze mohli pouhým okem pohodlně vidět celkem šest komet, což není tak příliš, takže vidět kometu pouhým okem bychom si nikdo neměl nechat ujít.

Očekávaná kometa C/1999 S4 (LINEAR) nebude sice tak jasnou kometou jako byly vlasatice Hyakutake a Hale-Bopp, které má asi každý ještě v paměti, ale určitě bude v létě stát za shlédnutí. Ale vrátíme se na začátek, tj. k jejímu objevu.

Kometa C/1999 S4 (LINEAR) byla objevena americkým projektem LINEAR, primárně určeným na hledání blízkozemních planetek, 27. září 1999. Objekt byl hlášen jako asteroidální (tj. jako planetka) s neobvyklým pohybem. Teprve pozorování D. Duriga ze Sewanee v USA a Jany Tiché a Miloše Tichého z Observatoře Kleť potvrdily, že daný objekt není planetka, ale jde o objekt kometárního vzhledu, tedy o novou kometu (viz. IAUC číslo 7267). V době objevu dosahovala jasnost komety 16 mag, ale od Země byla vzdálena přibližně čtyři astronomické jednotky (cca 600 milionů kilometrů), a již dle první spočtené dráhy bylo zřejmé, že se může stát kometou viditelnou neozbrojeným okem v červenci 2000.

Pochopitelně, u prvních předběžných odhadů jasnosti komety na léto 2000 byla určitá nejistota (po prvním měsíci pozorování byly varianty jasnosti v létě 2000 v intervalu -1 až +6 mag), ale předpoklad viditelnosti okem byl oprávněný. Předpoklady, jak ukázal čas, se nejspíše naplní.

datum
rektascenze
deklinace
jasnost?
souhvězdí
1. července
2h 36,8m
+43° 37'
6,6
And
6. července
2h 54,1m
+48° 10'
5,9
Per
12. července
3h 43,1m
+56° 28'
5,0
Cam
14. července
4h 17,5m
+59° 59'
4,7
Cam
16. července
5h 11,8m
+63° 20'
4,4
Cam
18. července
6h 34,6m
+65° 09'
4,1
Cam
20. července
8h 16,0m
+63° 08'
3,9
UMa
22. července
9h 42,8m
+56° 18'
3,7
UMa
24. července
10h 40,8m
+46° 23'
3,7
UMa
26. července
11h 17,1m
+35° 54'
3,8
UMa
28. července
11h 40,6m
+26° 27'
4,0
Leo
30. července
11h 56,5m
+18° 36'
4,3
Leo
1. srpna
12h 07,6m
+12° 19'
4,6
Vir
3. srpna
12h 15,6m
+7° 20'
4,9
Vir
5. srpna
12h 21,6m
+3° 20'
5,1
Vir
7. srpna
12h 26,2m
+0° 07'
5,4
Vir
9. srpna
12h 29,6m
-2° 31'
5,7
Vir
11. srpna
12h 32,4m
-4° 43'
5,9
Vir
16. srpna
12h 37,1m
-8° 49'
6,5
Vir
21. srpna
12h 40,0m
-11° 42'
7,1
Crv
26. srpna
12h 41,9m
-13° 50'
7,6
Crv
1. září
12h 43,7m
-15° 49'
8,2
Crv
Všechny údaje se vztahují k 0 hodin světového času. Kromě polohy komety (rektascenze, deklinace) je uvedena předpovězená jasnost (oproti skutečnosti možná rozdílná) a souhěvzdí, ve kterém ji najdete. Další informace jsou uvedeny na stránkách Minor Planet Center

Kometa byla dále po svém objevu sledována až do konce března 2000, kdy se na dva měsíce skryla ve sluneční záři. To bylo pro předpověď jasnosti komety kritické období -- co vlastně kometa za ty dva měsíce "vyvede", bude-li její jasnost v květnu odpovídající předpokladům, nebo zeslábne, či dokonce zjasní? Na všechny tyto otázky mohla dát odpověď až květnová pozorování. Každý netrpělivě čekal. První květnová pozorování byla z Japonska, a to ze 4. a 13. května. Uváděla 13. velikost (K. Kadota, 0,18-m reflektor + CCD ze 4.78 května UT), respektive 11.3 mag (A. Sugie, 0,60-m reflector+CCD, ze 13.78 května UT).

Kometa nakonec nezklamala, tedy zatím nezeslábla. Ale ani nezjasnila. Dle posledních pozorování a výpočtů by kometa C/1999 S4 (LINEAR) měla v létě dosáhnout 4 mag (dle MPC efemeridy na základě elementů Briana Marsdena z MPC číslo 40823 až 3,8 mag.), tj. být asi tak jasná, jako je galaxie v Andromedě.

Možná se někomu bude zdát, že nic noc, ale podívejte se na výše uvedený přehled. Komet viditelných pouhým okem opravdu tolik není. Takže neváhejte, a zkuste se v červenci podívat. Navíc, jak je vidět z efemeridy a mapky poloh komety, bude v červenci kometa C/1999 S4 (LINEAR) v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární, tj. na obloze viditelná po celou noc a poputuje souhvězdími Persea, Žirafy a Velké medvědice. Již nyní ji můžete spatřit na ranní obloze menším dalekohledem jako objekt přibližně osmé velikosti (platí k 25.6.).

Co říci závěrem -- ať vyjde počasí a všem přeji "příjemné pokoukání" na kometu C/1999 S4 (LINEAR).

Miloš Tichý
Zdroj: Observatoř Kleť
 

SOUTĚŽ: Prázdniny pod hvězdami!

Vlahý červenec a srpen jsou přímo ideální období na obdivování krás noční oblohy. Letos si však pozorování můžete opepřit i malou soutěží s Instantními astronomickými novinami!

repro ian Ano, už je to tak! Náš internetový zpravodaj vypisuje prázdninovou soutěž

o nejzajímavější pozorování hvězdné oblohy.

Popusťte uzdu fantazie a zkuste nám do redakce poslat co nejzajímavější, nejoriginálnější pozorování, příhodu, snímek, kresbu. Na začátku září ze zaslaných příspěvků vybereme několik nejlepších, které se kromě zveřejnění na stránkách Instantních astronomických novin dočkají pár malých dárků.

Soutěž kromě nás pořádá i Amatérská prohlídka oblohy, takže už nyní máme v krabici připraven jeden Atlas Coeli Novus 2000.0 a pár exemplářů CD ROMu s astronomickým atlasem Skytech 2 darovaných firmou AtlantaSoft, ten nejlepší pak "dostane" i roční členství v Amatérské prohlídce oblohy.

Neváhejte tudíž, přes prázdniny pilně pozorujte a nejpozději do pátého září pošlete svá pozorování. Prázdniny pod hvězdami právě začínají!

redakce
 

Návod na použití vesmíru - Hvězdné velikosti

Ano, občas to zní divně, ale astronomové skutečně poměřují jasnost stálic ve hvězdných velikostech. Jednotkách, které nemají s absolutními rozměry těchto vodíkových koulí nic společného.

Hvězdné velikosti
Doménou dnešních amatérských astronomů je sledování proměnných hvězd, komet a meteorů -- zkrátka těch objektů, kterých je hodně nebo se rychle mění. Ve všech těchto případech přitom jde pouze (nebo především) o to, jak jsou jasné.

Jasnost j
je veličina vyjadřující, jak moc na nás objekt svítí. Měříme ji v lumenech na čtverečný metr; je to hustota světelného toku působená objektem, nebýt ovzduší.

Hvězdná velikost
objektu je bezrozměrná logaritmická veličina m, definovaná vztahem m= -2,5.log (j/j0), kde j0 >=2,54.10^-6 lm/m^2 je jasnost objektu, který má hvězdnou velikost rovnou nule. (To je zhruba případ tří nejjasnějších hvězd severní části hvězdného nebe, Arktura, Vegy a Capelly.)

Základní jednotkou hvězdné velikosti je 1 magnituda (1 mag); lze však používat i dílčí jednotky jako decimagnituda (1 dmag = 0,1 mag). Takovým způsobem se často udávají jasnosti stálic v mapkách a atlasech.

Objekty, jejichž jasnosti se liší asi o 10 procent, mají hvězdnou velikost rozdílnou asi o jednu decimagnitudu (poměr jasností přesně 1,1:1 odpovídá rozdílu hvězdných velikostí 0,1035 mag), přičemž zkušený pozorovatel postřehne i takto malý rozdíl hvězdných velikostí.

Při běžném vyjadřování, stačí-li řádová přesnost, se užívá i takováto formulace: "je to hvězda dvanácté velikosti" (12. velikosti). Tím se myslí, že její hvězdná velikost je asi v intervalu 11,5 mag až 12,5 mag. Slovo velikost zde samozřejmě nelze nahradit slovem magnituda, vždyť říci "hvězda 12. magnitudy" je obdobně nerozumné, jako vyjádřit výšku stromu slovy "strom pátého metru". Lze ale poznamenat např. "hvězda jasná asi 12 magnitud" (nikoliv "jasnosti 12 magnitud", protože veličina jasnost má rozměr a jednotku jinou), či "jasnost hvězdy odpovídá dvanácti magnitudám". Schválně se ale podívejte, na jaký zmatek ve vyjadřování narazíte u řady knih i časopisů.

Hrubým způsobem, jak zjistit hvězdnou velikost objektu, je porovnat jej zběžně s několika hvězdami, jejichž velikost známe, a rovnou "vysypat z rukávu" hodnotu hvězdné velikosti objektu. To je plně postačující v případě pozorování meteorů (tam se navíc porovnává s hvězdami jen obrázek meteoru v paměti) a v nouzi i u proměnných hvězd s velkým rozsahem změn, kde na desetinách moc nezáleží. Poněkud přesnější je pak interpolace mezi dvě hvězdy známých velikostí. Dejme tomu "na 2/5 mezi Vegou a Denebem".

Využijte všech příležitostí všimnout si, jak se hvězdy mění. Máte-li vhodnou mapu, pokuste se každý večer odhadnout hvězdnou velikost plynule se měnících proměnných hvězd delta Cephei a éta Aquilae, a při vhodných příležitostech i beta Persei, beta Lyrae, lambda Tauri. Tu a tam se podívejte také po hvězdách, které se mění pomaleji, jako je R Lyrae, mí Cephei, chí Cygni, omikron Ceti a R Hydrae (u posledních tří si všimněte především toho, zdali jsou vůbec vidět). Tímto vás opět odkazujeme na rady.astronomy.cz, kde najdete upozornění na ty nejzajímavější události.

rekapitulace:

    Uvědomte si, jakým způsobem určují hvězdáři jasnosti nebeských objektů, a s pomocí mapy zkuste v některých případech hvězdnou velikost také odhadnout. Vhodným zdrojem jasností stálic může být Gnómonický atlas Brno 2000, který vydala brněnská hvězdárna.
  • Zapamatujte si hvězdné velikosti těchto objektů: Slunce -27 mag, Měsíc v úplňku -13 mag, Venuše -4 mag, Jupiter v opozici -2,5 mag, Sírius -1,5 mag, Capella, Vega a Arktur 0 mag.
  • Při vhodných příležitostech sledujte, jak se mění různé proměnné hvězdy.
Návod na použití vesmíru, dříve Rady pro začínající pozorovatele, vychází (na pokračování) v této úpravě poprvé. Elektronickou verzi na podzim tohoto roku doplní i verze papírová, kterou vydá Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. Nedílnou součástí publikace je i elektronická příloha rady.astronomy.cz, ve které najdete řadu dalších doplňujících informací. Autoři vám budou velmi vděčni za jakékoli připomínky.

Dosud vyšly tyto kapitoly:

Jiří Dušek, Jan Hollan
Zdroj: (pokračování příště)
 

Polárka v negližé

Nejjasnější hvězdu Malého medvěda zná snad každý. Vždyť leží poblíž severního pólu a "otáčí se" kolem ní celá nebeská báň. Pro astronomy je ale Polárka zajímavější z jiných důvodů: Patří mezi blízké zástupce tzv. cefeid a navíc je stálicí, u které se podařilo změřit skutečný průměr.

Antonio Cidadao Doby, kdy hvězdy představovaly prachobyčejné svítící body, nejvýš pozvolna měnící polohu či jasnost, jsou za námi. Alespoň v několika málo případech se totiž chytrým technickým hlavičkám podařilo překonat titěrné úhlové rozměry nesmírně vzdálených stálic a nahlédnout na jejich výsostný povrch. Například Hubblův kosmický dalekohled už řadu roků sleduje horké a světlé skvrny u Betelgeuze z Oriona. V drtivé většině případů šlo ale o výjimečné a ojedinělé případy. Razantní nástup optického interferometru observatoře amerického námořnictva však i v této hře zásadně změní pravidla.

Navy Prototype Optical Interferometr, zkráceně NPO, stojí nedaleko arizonského Flagstaffu a skládá se ze sítě půlmetrových zrcadel, které poskytují společnými silami stejné úhlové rozlišení jako jeden celistvý objektiv o průměru třicet osm metrů. Přestože není ještě ani zdaleka dokončený, již nyní poskytuje velmi zajímavé výsledky. V posledním období se mu například podařilo změřit úhlové rozměry a vzdálenosti (tedy i skutečný průměr) několika velmi jasných hvězd. Že jde o velmi užitečný údaj, dokumentuje případ Polárky. NPO zjistil, že má průměr 46krát větší než Slunce a že se tak řadí mezi velmi zvláštní typ cefeid.

Cefeidy, pojmenované podle jednoho z nejjasnějších a také nejdéle známých zástupců, delty Cephei, jsou pulsující hvězdy, u kterých dochází k pravidelným změnám průměru. Tomu odpovídají i změny povrchové teploty a tudíž i cyklické kolísání jasnosti.

Například delta Cephei, kterou si můžete prohlédnout na letní obloze, má podle současných představ střední průměr 44 Sluncí. S periodou 5,37 dne ho však mění v rozmezí dvou průměrů Sluncí a ve výsledku tak na pozemské obloze sledujeme její světelné změny v rozsahu 3,5 - 4,4 magnitudy.

Mechanismus vzniku pulsů nemá smysl na tomto místě rozebírat, snad příště. Nicméně jednu vlastnost cefeid prozradit musíme: Perioda změn těchto starých veleobrů vykazuje úzkou souvislost se zářivým výkonem. Jinými slovy, existuje přímá úměra mezi periodou a absolutní hvězdnou velikostí klasických cefeid.

Tato vlastnost umožňuje s nebývalou přesností měřit vzdálenosti jednotlivých cefeid a tedy i soustav, ve kterých se nacházejí. Proměnné hvězdy jsou navíc jedny z nejsvítivějších -- takže jsou nápadné i na pořádně velikou dálku. Není tedy divu, že slouží jako "standardní svíčky" při určování vzdáleností galaxií a ruku v ruce s tím i k odhadování takových klíčových parametrů jako Hubblova konstanta či stáří vesmíru.

 Celá věc má jeden háček: vztah mezi periodou cefeid a jejich zářivým výkonem známe velmi přesně, mnohem horší je to s určením tzv. nulového bodu, tj. fiktivní hvězdy s periodou jeden den. Prostě je nezbytné přesně změřit vzdálenost alespoň jedné cefeidy, vypočítat absolutní hvězdnou velikost a nastavit tak celou škálu. Pokud se něco takového podaří, získáme skutečně velmi kvalitní kosmický metr. (Přiznejme, že se v minulosti o něco takového pokoušela řada astronomů. Hodnota nulového bodu byla často opravována, což pokaždé vedlo k závažným změnám našich představ o vesmíru.)

V boji o větší přesnost se přitom hodně sází na Polárku, se 431 světelnými roky nejbližší cefeidu. Její vzdálenost se sice podařilo změřit známé družici Hipparcos, avšak naneštěstí právě tato hvězda je poněkud výjimečná. Zatímco většina cefeid osciluje v tzv. základním módu, kdy se v témže okamžiku celá hvězda buď rozpíná, nebo smršťuje, Polárka kmitá v první harmonické. Látka v jejím plynném obalu se tudíž v daném okamžiku může pohybovat v opačných směrech...

Rozdíl mezi cefeidami v základním módu a v první harmonické je stejný jako mezi grapefruitem a pomerančem. Na pohled mohou být shodné, ale pod slupkou se liší naprosto zásadním způsobem. Navíc na tyto výjimečné proměnné hvězdy nelze vztah mezi periodou a zářivým výkonem aplikovat bez dalších korekcí. Polárka je tak sice zámkem k přesnému nastavení kosmického metru, avšak s dobře utajenou číselnou kombinací.

 Fakticky vzato, ještě nedávno nebylo jasné, jakže to s ní doopravdy je. Myšlenka, že by mohla kmitat v první harmonické, se sice objevila již v roce 1997, nicméně skutečný důkaz dlouhou dobu chyběl. Naštěstí několik amerických observatoří pracuje na projektu proměření úhlového průměru asi stovky hvězd, včetně čtyř cefeid. V případě Polárky se přitom experimentálnímu interferometru podařilo zjistit, že má průměr 46 Sluncí s nejistotou tři Slunce. S ohledem na periodu jejích světelných změn asi čtyři dny přitom teorie říká, že pokud kmitá stejně jako většina ostatních cefeid v základním módu, musí mít velikost 38 Sluncí. Pokud by však pulsovala ve vyšším frekvenci, musí by být větší -- tedy ve shodě s čerstvým měřením.

Na zpřesnění klíčové závislosti "perioda - zářivý výkon" a všech dalších veličin si musíme ještě počkat. Přeci jenom to nějakou chvíli potrvá, než výsledky proběhnou všemi astronomickými kanály. Mnohem důležitější se ale zdá úspěšná demonstrace možností nového detektoru. Navy Prototype Optical Interferometer totiž po dokončení vyskládá deset půlmetrových zrcadel s rozlišením stejným jako by měl dalekohled o průměru 440 metrů. Taková observatoř pak zvládne nejen měřit míry řady hvězd, ale zřejmě i sledovat největší povrchové útvary. Na důsledky těchto pozorování raději ani nemyslet.

Jiří Dušek
Zdroj: USNO News, Úvod do fyziky hvězd Z. Mikuláška
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...