:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

260. vydání (22.6.2000 )

Stane se Dennis Tito prvnim soukromym kosmonautem? Foto AP Spolu s Jiřím Grygarem a Zdeňkem Pokorným, který je vůdčím duchem celého projektu, připravujeme do tisku novou -- z větší části obrázkovou -- knihu Náš vesmír. Možná si řeknete, ach, to musí být zábava: Psát si astronomické články a ještě si za to pořídit pár zlatých grošů do měšce. Uf! V poslední době mám pocit, že psaní knížek není nic jiného než příšerná otročina. Samozřejmě, že úplně na začátku je příjemné laskání nápadu na nový spis. Jenže poté většinou následují samé nepříjemné úkoly. Nejdřív je tu kratší či delší hledání vydavatele, který snad nezkrachuje dříve než připravíte rukopis, a který současně zajistí alespoň omezenou distribuci výsledného tisku. Poté přijde ještě "horší" práce na samotném textu a vy začnete nemilosrdně ždímat šedou kůru mozkovou, obzvlášť pod tlakem termínů pevnějších než skála. Když už vás nenapadají smysluplné věty, pokusíte se třepatající se bičíky neuronů uchlácholit procházkou, jedním pivem či výletem do kina na růžový film pro zamilované... Krátký odpočinek a hrrr zase k počítači. A co je nejhorší, nejen, že text musí být vtipný (ovšem ne příliš) a věcně přesný (jen ne probůh až moc školometský), ale zároveň se musí přesně, často s odchylkou několika málo slov, vejít do zadaného rozsahu. K popisku obrázku prostě musí přijít sedm set třicet dva znaků, plus mínus patnáct... Aby toho málo, dozvíte se nakonec, že se slova v úzkém sloupci špatně dělí, takže je nutné použít jiné formulace... Když už se vám podaří vypotit rukopis, v daném rozlišený sehnat s patřičným svolením ilustrace a vše ve vhodném formátu na vhodném médiu (ne všechny redakce používají Internet, ne všude se na vstupu dostali dál než za t602), přijde to nejhorší: otrocká práce na korekturách. Nekonečné hodiny čtete návrh sazby a snažíte se odhalit všechny překlepy a omyly. Tu špatně vysázeli řecké písmeno, tady chybí tečka na konci věty a tady... probůh, co jsem to sám napsal, vždyť to skoro nedává smysl. Do toho přijde redaktor, že tenhle obrázek potřebuje na straně patnáct, nikoli dvacet dva, navíc by se mohl pootočit o devadesát stupňů a doplnit dalšími třemi řádky textu... Takže nakonec lovení tiskařských, astronomických i kdovíjakých šotků věnujete více času než oné "svaté" práci na samotné knížce. Jo, psaní, to prostě není nic jiného než pořádná dřina.

Jiří Dušek

 

 

 

Vánoční ostrov

Vánoční ostrov (též Kiritimati) je největší korálový atol Tichého oceánu. Objevil ho roku 1777 James Cook, smutně se ale proslavil ve druhé polovině dvacátého století, kdy se stal obětí britských a amerických jaderných pokusů. Dnes je jedním z hlavních hráčů na trhu komerčních letů do vesmíru.

 Kiritimati je skutečným tichomořským rájem: na ploše zhruba sto padesáti kilometrů čtverečních najdete nádhernou přírodu ozdobenou desítkami jezírek, kolem kterých poletuje nepřeberné množství exotických ptáků. Území spravované republikovou Gilbertovy ostrovy obývá pouhých 2400 lidí, většinou v malých vesničkách s důvěrně známými jmény Banana, London či Poland. Hlavní město tohoto zvláštního státu najdete na 3260 kilometrů vzdáleném ostrově Tarawa.

Přes poetický název má Vánoční ostrov velmi bohatou historii, obzvlášť ve dvacátém století. Poprvé svoji první velkou roli na scéně divadla svět oblast sehrála za druhé světové války: Dvacátého listopadu 1943 obsadili Tarawu američtí námořníci a na poslední chvíli tak Japoncům zabránili v dokončení velkého vojenského letiště.

V padesátých a šedesátých létech se Vánoční ostrov zasnoubil jaderným testům: Mezi listopadem 1957 a zářím 1958 zde Britové odpálili šest atomových a vodíkových bomb, poté v roce 1962 Spojené státy na stejném místě provedli během tří měsíců testy 24 náloží o síle až 25 megatun -- šlo o nejrozsáhlejší pokus tohoto druhu v dějinách lidstva. Ačkoli v jednom případě došlo k explozi bomby zavěšené na upoutaném balonu, všechny ostatní experimenty se naštěstí odehráli v atmosféře nad oceánem, takže k vražednému radioaktivnímu zamoření nedošlo. Na druhou stranu zde vojáci vybudovali základní infrastrukturu, ze které zdejší obyvatelé dodnes těží.

Od té doby je zde klid. Dokonce tak veliký, až si ostrov oblíbila řada mezinárodních vědeckých institucí. Studují se zde zastoupení skleníkových plynů, meteorologové analyzují známé Jezulátko (El Nino) a z naše pohledu je velmi zajímavé, že zde leží také japonská a čínská stanice na sledování umělých družic Země. První vznikla v roce 1985, druhá o dvanáct roků později.

Ale to není ani zdaleka všechno. Vánoční ostrov leží v rozsáhlých vodách Pacifiku, nedaleko rovníku. Je tak ideálním místem pro jakoukoli vesmírnou střelnici, protože raketa vypuštěná východním směrem zde získává v důsledku rotace Země nejvyšší možnou doplňkovou rychlost. Na oběžnou dráhu tudíž dopraví více materiálu s menší spotřebou paliva.

 Že jde o reálnou a velmi důležitou kalkulaci, může názorně předvést dnes už nepoužívaná raketa Diamant, která v listopadu 1965 dopravila do vesmíru první francouzskou družici Asterix. Z kosmodromu Kourou na atlantickém pobřeží Francouzské Guiany, jenž má polohu jenom pět stupňů severní šířky, dopravila na nízkou oběžnou dráhu 113 kilogramů. Tentýž nosič ale ze starší základny v severozápadním Alžírsku, u hranic s Marokem (31 stupňů severní šířky), zvládl už jenom 70 kilogramů. A pokud by odlétal z vojenské základny jihozápadně od Bordeaux (42 stupňů s. š.), klesla by reálná hmotnost družice na pouhých 32 kilogramů...

Není tedy divu, že poblíž Vánočního ostrovu zakotvila střelnice Sea Launch, konsorcia firmy Boeing, norských a ruských společností. Z přestavěné ropné plošiny, která si zachovala svoji pohyblivost, mají létat nosiče Zenit 3SL (s americkou elektronikou). Na geostacionární dráhu přitom dokáží zavěsit až pět a čtvrt tuny materiálu.

Soukromý dopravce má však nepříjemné problémy. Některé mu přinesly americké vládní úřady, jiné si způsobila sama firma. První start 27. března 1999, kterým vyvrcholila čtyřleté úsilí několika tisíc techniků, dopadl na jedničku. Do vesmíru se tehdy dostala atrapa komerčního satelitu o hmotnosti 4500 kilogramů.

Spokojeně si mohli mnout ruce i majitelé telekomunikačního satelitu DIRECTV 1-R, jenž odlétl 9. října 1999 zajistit přímé televizní vysílání pro Spojené státy. Studená sprcha však přišla v březnu tohoto roku, kdy sebou po elektronické závadě druhého stupně Zenit 3SL plácl pár tisíc kilometrů jihovýchodně od základny. Do tichomořského hrobu si přitom vzal i první z družic sítě ICO, která má být konkurentem pro zbankrotované Iridium. Se čtvrtým pokusem očistit pošramocenou pověst se počítá někdy na konci července.

Vánoční ostrov je však v zorném poli také vesmírných dobrodruhů "Země vycházejícího Slunce": Japonská kosmická agentura letos na jaře podepsala úmluvu se zástupci republiky Gilbertovy ostrovy (či správně Kiribati) o stavbě přistávací dráhy pro chystaný miniraketoplán HOPE-X.

Podle současných představ bude recyklovatelný nosič od počátku roku 2004 startovat na špici rakety H-2 z Tanagashima Space Center na jihu Japonska. Nepilotovaný letoun poslouží především při obsluze Mezinárodní vesmírné stanice, jeho konstrukce vychází s osvědčeného Shuttlu a ve svých útrobách unese až tři tuny. Po několika dnech se pak snese na dnešní, samozřejmě značně upravené a rozšířené letiště na Vánočním ostrovu.

O lidech z této zapomenuté země prostě ještě mnohokrát uslyšíme. Zdejší obyvatelé, kteří se dosud věnovali hlavně pěstování kokosu, výrobě kopry a těžbě fosfátů, se totiž již brzo stanou dělníky jedno velkého kosmického přístavu.

Jiří Dušek
Zdroj: Internet
 

Návod na použití vesmíru - První (ne)smělé kroky

Druhý díl našich rad pro (nejen) začínající pozorovatele. Tentokráte se dozvíte pár tipů na zajímavé objekty noční oblohy.

První (ne)smělé kroky
Máte už všechny nezbytné pomůcky? Pokud ano, pak se vydejte na první toulky hvězdnou oblohou. Zpočátku bude velmi užitečné, když se naučíte poznat většinu nápadných hvězd. Zapamatujte si vždy jméno stálice (má-li nějaké), název souhvězdí, v němž se nachází, a řecké písmeno, kterým je v rámci souhvězdí označena. (To ovšem znamená, že se musíte naučit číst a psát řeckou abecedu.)

Při obhlížení začněte nejdříve u malých, jednoduchých hvězdných mapek, teprve později zkuste orientaci v mapách podrobnějších. Všimněte si přitom, že některé z jasných stálic mají barevné odstíny. Pokud bude na obloze Měsíc, pak se na něj samozřejmě také podívejte. Zapamatovat si názvy několika málo největších moří a zálivů pro vás určitě nebude problém.

Už s jednoduchou mapkou zkuste na nebi vyhledat některou z pěti planet viditelných bez dalekohledu (Merkur, Venuši, Mars, Jupiter či Saturn). Poznáte je podle toho, že nejsou v mapách zakresleny. Vždy se ale vyskytují stejně jako Měsíc v okolí tzv. ekliptiky, po které se během roku pohybuje Slunce. (Ta je v mapách zakreslena.) Oproti neustále poblikávajícím hvězdám také svítí nápadně klidným světlem.

Ve stejné době se důvěrně seznamte s triedrem -- na dlouhou dobu vaším nejdůležitějším astronomickým přístrojem. Především si podle vzdálenosti očí nastavte okuláry do správné vzdálenosti -- tehdy má obloha v dalekohledu největší jas. Oči mějte u okulárů tak blízko, aby výstupní pupily dalekohledu (ty světlé kroužky u okulárů, obrazy objektivů vytvořené okuláry) splývaly s vašimi zorničkami. Až tehdy uvidíte plné zorné pole, které dalekohled poskytuje. Při zaostřování zasouvejte okulár do dalekohledu do okamžiku, když vidíte ostře. Každý okulár zaostřete zvlášť (druhé oko mějte přimhouřené nebo zakryjte objektiv).

Míření s triedrem trénujte na jasných hvězdách a později i na objektech, jejichž polohu mezi hvězdami sice znáte, ale bez dalekohledu je nevidíte. Pro začátek zkuste třeba tyto zajímavé objekty:

Galaxie v Andromedě
Přezdívaná též Mlhovina v Andromedě či M 31 leží asi deset stupňů severozápadně od hvězdy beta Andromedae (Mirach). Je pozorovatelná za průměrných podmínek i bez dalekohledu jako protažená skvrnka. Nad jižním obzorem ji zvečera najdete na konci podzimu a začátkem zimy. Její vzdálenost se odhaduje na téměř tři miliony světelných roků a tak je jedním z nejvzdálenějších objektů viditelných bez dalekohledu.

Hvězdokupy chí a h Persei
uvidíte bez problémů na půl cesty mezi prostřední hvězdou "W" souhvězdí Kasiopeji a nejjasnější hvězdou Persea (Mirfakem). Jsou typickým podzimním objektem. Obě hvězdokupy leží kolem šesti a půl tisíce světelných roků daleko a jsou necelých dvanáct milionů roků staré.

Hyády v Býku
jsou řídkou hvězdokupou v okolí Aldebaranu, nejjasnější hvězdy v souhvězdí Býka. Zabírají oblast o průměru téměř deseti měsíčních úplňků. O půlnoci je můžete spatřit nad východním obzorem v září, nad jižním na konci listopadu a nad západním obzorem v únoru. Do oka vám padne především šest hvězd ve tvaru písmene V. Naoranžovělý Aldebaran ke hvězdokupě nepatří, oproti rodině mladých hvězd vzdálené 145 světelných roků leží dvakrát blíže.

Plejády z Býka
nebo také hezky česky Kuřátka jsou druhou nápadnou kupou podzimního souhvězdí Býka. Vypadají jako miniatura Velkého vozu (však je také někteří považují za Malý vůz) a snadno je najdete třeba podle nejjasnějších hvězd Orionu, které jsou seskupeny do "letícího motýla". Protáhnete-li jeho pás (tři jasné stálice přibližně na přímce) směrem doprava, dojdete k Aldebaranu a dál za ním i k Plejádám. Bez dalekohledu vypadají jako pět až sedm slabších hvězd v oblasti o průměru pěti měsíčních úplňků.

Mlhovina v Orionu
leží v jižním "křídle Orionova motýla". Všimněte si řádky tří slabých hvězd, tzv. Meče. Kolem prostřední je v triedru pozorovatelná slabší skvrnka -- Mlhovina v Orionu. Jedná se o jednu z nejbližších a také nejaktivnějších "hvězdných porodnic". Z rozsáhlého oblaku plynu a prachu osvětlovaného řadou velmi horkých stálic se zde i v těchto chvílích rodí nové hvězdy.

Jesličky v Rakovi
latinsky Praesepe najdete mezi Regulem (nejjasnější hvězda Lva) a Polluxem (nejjasnější hvězda Blíženců). V oblasti o průměru kolem jednoho a půl měsíčního úplňku v triedru spatříte řadu velmi slabých hvězd. Hvězdokupa končící zimy je ale jako mlhavá skvrnka pozorovatelná i bez dalekohledu. Jesličky sledujeme ze vzdálenosti 520 světelných roků a jejich stáří se odhaduje na 630 milionů let.

M 13 v Herkulovi
je jasnou hvězdokupou začátku léta. Mezi souhvězdím Severní koruny a Lyry si nad jižním obzorem všimněte "Herkulova květináče", kterému se také říká "Klíčová dírka". (Poskládaly ho hvězdy pí, éta, dzéta a epsílon Herkula.) Na jeho západním okraji se nachází slabší mlhavá hvězdička -- v triedru souměrná mlhavá skvrnka. Hvězdokupu tvoří několik stovek tisíc hvězd, které rozlišíte až ve velmi velkém dalekohledu. Dělí nás od ní 25 tisíc světelných roků.

Dvojhvězdy
Na nebi existuje celá řada dvojhvězd -- dvojic hvězd, které leží poblíž sebe. Tyto páry většinou tvoří skutečný gravitačně vázaný systém a obíhají kolem společného těžiště, v ojedinělých případech se ale jedná o náhodu, kdy stálice leží v různých vzdálenostech a jsou blízko jenom úhlově. Za všechny jmenujme páry delta Lyrae (šířka 10 úhlových minut), epsílon Lyrae (3,5'), omega Cygni (19'), Alkor s Mizarem ve Velké medvědici (12') a alfa Librae (4').

Laguna ve Střelci
vypadá jako nápadná skvrna v Mléčné dráze. Pokud si nejjasnější hvězdy Střelce představíte seskupeny do konvice na čaj, pak mlhovinu najdete nad její "hubičkou". Nejlépe je pozorovatelná během léta. Její vzdálenost se odhaduje na necelých pět tisíc světelných roků a řada hvězd, které se v ní před časem zrodily, má až milionkrát větší zářivý výkon než Slunce!

Pokud se na několik desítek minut v klidu zahledíte na hvězdné nebe, zjistíte, že v žádném případě není strnulé. Na prvním místě se setkáte s řadou atmosférických jevů: se světlomety na letadlech, světlem Měsíce rozptýleným nebo odraženým na ledových krystalcích či s meteory, zářícími parami drobných kaménků meziplanetární hmoty, které se vypařily ve výšce kolem osmdesáti kilometrů nad zemí. Nijak výjimečné nejsou ani umělé družice Země, jež vypadají jako svítící body nehlučně se pohybující mezi hvězdami, měnící jasnost a někdy mizející v zemském stínu. Mezi ty nejjasnější patří Mezinárodní kosmická stanice, Mir a americké raketoplány. Často na nás odraženým slunečním světlem posvítí i některá z telekomunikačních družic na nízké oběžné dráze. Tu a tam pak zahlédnete světelná představení (umělého i přirozeného původu), která právem zpočátku zapadnou do škatulky s nápisem "ufo" a která se vysvětlí až po konzultaci s pracovníky některé z hvězdáren.

Navíc se mění i některé hvězdy. Přesvědčit se o tom můžete třeba u éty Aquilae či delty Cephei. Při nejbližší příležitosti porovnejte jejich jasnost s obdobně jasnými hvězdami v okolí. Už po několika dnech lehce vystopujete nápadné změny jasnosti.

rekapitulace:

  • V průběhu roku se naučte jména všech nejjasnějších stálic -- jak vlastní, tak i označení řeckým písmenem a zkratkou latinského názvu souhvězdí.
  • S pomocí jednoduché mapky poznejte nejvýraznější měsíční moře.
  • Pokuste se s otáčivou mapkou identifikovat některé jasné planety (Venuši, Mars, Jupiter či Saturn). Jejich přesnější polohu vám prozradí Hvězdářská ročenka či jiný ze zdrojů aktuálních informací.
  • Tu a tam se nezapomeňte podívat na elektronický doplněk Návodu k použití vesmíru na adrese rady.astronomy.cz.
  • Při toulkách po nebi se nezalekněte nejrůznějších, na první pohled tajemných jevů. Většina z nich má kupodivu pozemský původ!
  • Na tmavé bezměsíčné obloze zkuste vyhledat některé z objektů vzdálenějšího vesmíru.
  • Pokud si na to troufnete (proč ne?), sledujte změny jasnosti éty z Orla či delty z Kefea.

Návod na použití vesmíru, dříve Rady pro začínající pozorovatele, vychází (na pokračování) v této úpravě poprvé. Elektronickou verzi na podzim tohoto roku doplní i verze papírová, kterou vydá Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně. Nedílnou součástí publikace je i elektronická příloha rady.astronomy.cz, ve které najdete řadu dalších doplňujících informací. Autoři vám budou velmi vděčni za jakékoli připomínky.

Dosud vyšly tyto kapitoly:

Jiří Dušek, Jan Hollan
Zdroj: (pokračování příště)
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...