:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

247. vydání (9.5.2000 )

rozlozeni vodnich par v zemske atmosfere 23. 9. 1994 (foto GOES 8) Před časem jsem od Pavla Gabzdyla, který má na svědomí čerstvě vytištěný plakát Měsíce v úplňku, dostal zajímavý e-mail: "V noci se mi zdálo o třech velkých skvrnách, které se postupně rozlezly po celém Slunci:-) A dneska tam opravdu dvě krásně velké skvrny jsou." Zřejmě díky nečekanému překřížení geopatogenních zón, vlivem spršky pozitronového vlnění vesmírného fluida nebo díky obyčejné hříčce zlomyslné náhody i já měl ve stejnou noc zajímavý sen. (Ono ji ve skutečnosti bylo více, některé z nich až odvážně divoké, ale prozradím vám jenom tento jeden.) Zdálo se mi, že jsem řidičem velkého bagru. Neodklízel jsem však suť nebo čerstvě nakopanou hlínu. Zuřivě jsem jezdil sem a tam po stránce ohromné, snad nekonečně veliké knihy, ostře řezanou lžící shraboval černá písmena a vyvážel je na bílou stěnu Internetu... Od té chvíle mi vrtá hlavou, o jaké varování se asi jednalo. Pavlova vize přinesla krásné skvrny na pleti denní hvězdy, na jejichž následovnice -- pokud máte ještě někde v šuplíku brýle ze zatmění -- se určitě podíváte i vy. Záhadou však zůstává, co znamenalo mé snové držení řidičského průkazu typu T. Nezbývá než se nechat překvapit.

Jiří Dušek

 

Viděli jste v sobotu po poledni denní bolid? (335 odpovědí)

  • ano, měl jsem štěstí (22%)
  • ne, měl jsem smůlu (70%)
  • nevím, o co jde (7%)

 

 

Už druhý denní bolid!

Ve středu 10. května 2000 večer v 19:15 středoevropského letního času prolétnul nad Moravou už druhý bolid.

foto ian Hrubý rozbor letu zemskou atmosférou naznačuje, že začal ve výšce zhruba osmdesáti kilometrů nad Ivančicemi a skončil někde nad západním Slovenskem. Potvrdila nám to řada náhodných pozorovatelů, kteří nás o úkazu informovali už v průběhu večera. Meteor byl v porovnání se sobotním o něco slabší a zanechal za sebou několik desítek sekund dlouhou stopu. Popis jeho barvy se pohybuje od oslnivě bílé, přes modrou až po červenou. Je zřejmé, že během letu vybuchnul a rozpadnul se na několik částí. Zajímavostí je, že čas přeletu lze spolehlivě určit podle konce úvodní znělky Událostí vysílané Českou televizí.

"Nemám pro to žádné vysvětlení, zdá se, že je to náhoda. Pravděpodobně je to náhoda, ovšem pokud se nám podaří zrekonstruovat dráhu bolidu, budeme vědět, jestli spolu nějak souvisí nebo dne. Ovšem dva bolidy pořád mohou být náhoda," popsal nám souvislost mezi meteorem ze soboty 6. května a středy 10. května Jiří Borovička z Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu České akademie věd v Ondřejově. Alespoň v případě sobotní události je navíc pravděpodobné, že se podařilo nalézt malý zbytek z tělesa, které úkaz způsobilo. "V následujících dnech, budeme analyzovat data, která jsme získali kolem prvního bolidu. Máme dva videozáznamy, budeme dál shromažďovat vizuální pozorování a pokusíme se odvodit dráhu," dokončil v telefonickém rozhovoru popis nejbližších dní Jiří Borovička.

Vazeni kolegove,
omlouvam Vam se, za ponekud nervozni prvni zpravu, ale vypada to, ze tu mame dalsi denní nebo spise podvecerni bolid. Nejprve jsem si myslel, ze se jedna o ptakovinu (pokud ano, predem se omlouvam). Lide jsou asi ovlivneni zpravami z TV a vidi bolid ve vsem, co je na obloze, ale ve chvili, kdy ukaz nahlasili, byla ještě dost jasna obloha a tak se muselo jednat o skutecne napadny ukaz. I jejich popis ukazuje spise na velmi jasny bolid nez napr. Iridium nebo letadlo. Mam prozatim hlaseni od dvou nezavislych pozorovatelu:

Pani Hanova Iveta, priblizny cas ukazu 19:20 SELC, delka trvani: asi 20 sec, spise mene (myslim, ze hrube prestrelila), lokalita: Mikuluvka (u Vsetina), jasna ohniva kapka, zanechala za sebou stopu jako po letadle, smer letu JZ vyska priblizne 45 - 60 stupnu, zvukove efekty zadne.

Pan Snizek, priblizny cas ukazu 19:15 SELC, lokalita: Lipnik nad Becvou (vi presne, kde ukaz pozoroval), delka trvani kolem 2 sec, velmi jasny ukaz, smer letu (udava na Nove Dvory, coz odpovida zhruba rovnez na JZ), vyska, je schopen urcit pozdeji, zvukove efekty zadne.

Potvrzuji pozorovani bolitu ve stredu 10. kvetna 2000. Zcela nahodou jsem jej zpozoroval, kdyz jsem se sel zrovna divat na Udalosti. Prochazel jsem kolem okna a najednou vidim silne zarici letici objekt. V prvni fazi to byla vicemene jasne belava zar, pote se zmenil v ohnivy bod a nasledne se rozpadl na nekolik mensich objektu, ktere se spalily v atmosfere. Cely jev netrval snad ani jednu sekundu. Po bolitu zustala kourova stopa, ktera se asi po sedmi minutach rozpadla. Utvar se skutecne objevil asi v 19.15, nebot prave doznela uvodni znelka Udalosti. Misto pozorovani bylo v Opave a bolit se objevil zhruba na jiho-zapad od meho mista pozorovani. Martin Drapela.

Tolik popisy středeční události. Co dodat? Snad jen zvolání: To je šílené!

Jiří Dušek
 

"Oheň z nebes" - denní bolid z 6. května 2000

V soboru 6. května v odpoledních hodinách, přesněji kolem 13.53, měli obyvatelé velké části Moravy výjimečnou příležitost pozorovat na jasné denní obloze výrazný bolid. Většina očitých svědků popisuje úkaz jako "letící hořící raketu, ohromnou žhavou kouli nebo ohromnou světlici". Ve skutečnosti se jednalo o výrazný meteor -- světelný jev, doprovázející vstupu a průletu kosmického tělesa atmosférou Země.

Kliknutim se podivate na zaznam celeho videa (gif, 1,2 MB> Pokud je těleso dostatečně hmotné, začne se při vstupu do atmosféry třením o vzduch zahřívat, a tím i odpařovat. My pak na obloze spatříme následek tohoto hoření v podobě meteoru nebo extrémně jasného meteoru, tedy bolidu. Tělesem, které vstoupí do atmosféry, může být jak umělé kosmické těleso -- vysloužilá družice či stupeň nosné rakety, tak i malé těleso sluneční soustavy, tzv. meteoroid. S těmito malými tělísky sluneční soustavy, které mohou mít rozměry od několika mikrometrů až po několik metrů, se Země střetává neustále, ovšem na denní obloze můžeme sledovat jen zánik větších těles. A pokud je těleso dostatečně hmotné, může po průletu atmosférou dopadnout i na zem. Takovému zbytku se potom říká meteorit. (Ve valné většině případů se však kosmické tělesa vypaří přímo v atmosféře.)

Na základě dostupných informací očitých svědků, byl přelet pozorován kolem 13.53 středoevropského letního času. Samotný úkaz trval nad Ostravskem asi čtyři sekundy, přičemž se bolid pohyboval od severozápadu na jihovýchod ve výšce asi 60 stupňů nad severovýchodním obzorem. Objekt je nejčastěji popisován jako letící žhavá koule výrazně bílého až modrého zabarvení, v průběhu letu výrazně "prskající". Na závěr letu se těleso rozletělo na několik částí a uhaslo. Ještě po dobu několika desítek sekund bylo možno pozorovat stopu bolidu, jak postupně mizí. Rozpad tělesa byl doplněn po několika desítkách sekund výraznou zvukovou kulisou.

Ohromnou ránu a hřmění slyšela také valná většina obyvatel Ostravska, aniž by předtím cokoliv viděli na obloze. Většina lidí přičítala detonaci na vrub blížící se bouřce nebo výbuchu v nedalekém okolí.

"Slyšel jsem ohromnou ránu a když jsem se otáčel na všechny strany, nic jsem už neviděl (hledal jsem, kde se začne z něčeho kouřit, protože jsem si myslel, ze někde vybuchl plyn nebo něco podobného). Zvuk začal velkou ránou, která postupně slábla, ale byly slyšet jemné pulsace při tom doznívaní. Délku trvání bych odhadl asi na minutu a půl. Podle směru, kterým ke mně zvuk přiletěl, to bylo asi na jihozápadě." M. Vilášek, Lhotka u Ostravy

Dostupná pozorování jsou zatím z území Moravy, Slovenska a Polska. Na základě prodlevy mezi světelným úkazem a následnými zvukovými efekty se dá předpokládat, že těleso explodovalo a tedy i zaniklo ve výšce asi dvaceti až třiceti kilometrů nad severní částí Moravskoslezských Beskyd.

foto autor, Hvezdarna a planetarium Ostrava

Ostravská hvězdárna v obležení

6. května

13.58: Po čtrnácté hodině začínají telefony zběsile zvonit a neustávají ve své činnosti až do pozdních nočních hodin.
V průběhu dne zavolalo na HaP v Ostravě asi šest desítek pozorovatelů, kteří úkaz spatřili. V jejich počínání je podpořila především zpráva v odpolední předpovědi počasí, kde bylo uvedeno: "pokud jste něco spatřili, zavolejte na nejbližší hvězdárnu, budou mít radost." Opravdu měli jsme radost a velkou.

7. a 8. května

9.00: Telefony stále zvoní pozorovatelů a očitých svědku v naší listině přibývá. Za všechny ten nejkurióznější: "letělo to přímo, asi jeden metr nad hlavou mé dcery, bylo to přímo v Třešňové ulici." Nejvzdálenejší pozorování shromážděné v našem archivu je z Kladna, Třebíče a Benešova u Prahy.

9. května

8.00: Začínají drnčet telefony, jsou jich desítky, většina pozorovatelů informuje o úkazu, téměř nikdo není schopen popsat azimut nebo výšku nad obzorem
13.00: Máme videozáznam Jiřího Fabiga z Ostravy - Hrabůvky, který v Jindřichově ve Slezku natočil úkaz. Záznam má sice jen asi 1 sekundu, ale lze vidět těleso prolétající za komínem, zvukový doprovod slyšitelný až po více jak dvou minutách.
14.00: Pan xy nás již v neděli informoval, že našel podivný kámen na zahradě své chaty v okolí vodní nádrže Morávka v Beskydech. Ba co víc spadl z nebe, slyšel a viděl dopad. Teď jsme u jeho dveří a snažíme se zjistit zda se jedná o báchorku, či skutečný meteorit.
Podle mého skromného úsudku se opravdu jedná o kamenný meteorit. Pán xy však nechce "kámen" vydat, požaduje finanční odměnu. Po asi patnáctiminutovém jednání (neúspěšném) odcházíme. Chce hovořit s rektorem VŠB -TU, nebo předá meteorit "někam" do Prahy.
16.00: Na pozemku Hvězdárny a planetária v Ostravě se málem v souboji utkaly dva konkurenční TV štáby, které měly eminentní zájem získat pro sebe exkluzivní záběry pana Fabiga. Vše dobře dopadlo, všichni se domluvili.
18.00: Telefony stále zvoní, jsou podpořeny vysíláním na Nově, kde v hlavní zpravodajské relaci, informují o sobotním úkazu.
21.00: Telefony pomalu ustaly.

10. května

11.00: Do elektronické podoby byl přetvořen poměrně rozsáhly soupis pozorování soustředěný na HaP v Ostravě. Není to zatím všechno a také spousta informací, je zatím v hlavách nás všech okolo.
15.00: Dvojice Ondřejovských astronomů vedená Dr. Borovičkou přijela do Ostravy. Předáváme všechny naše materiály a vyrážíme na setkání s panem xy z Ostravy, ktreý pravděpodobně meteorit našel. Již z dřívějšího jednání vyplývá, že meteorit předá odborníkům z Astronomického ústavu oproti slibu, že bude nadále průběžně informován o dění kolem meteoritu. Tento požadavek je samozřejmě akceptován.
16.00: Cesta za panem Fabigem z Ostravy, který pořídil "onen" exkluzivní materiál.
18.00: Denní bolid ze 6. května tohoto roku se stává již pomalu minulostí, ale v paměti všech kteří jej viděli asi zůstane ještě hodně dlouho. Jak jsme již informovali v minulém prohlášení ze dne 9. května tohoto roku, byll nad severní Moravou pozorován tzv. denní bolid. Tedy úkaz způsobený vstupem a následným zánikem cizího tělesa v atmosféře Země. K dnešnímu dni jsme shromáždili na naší hvězdárně přibližně sto použitelných hlášení o vizuálním pozorování tohoto jevu, několik hlášení o nalezení potencionálního meteoritu a jeden krátký videozáznam průletu tělesa atmosférou. V odpoledních hodinách přijela na HaP VŠB - TU v Ostravě dvojice vědeckých pracovníků Astronomického ústavu AVČR v Ondřejově vedená RNDr. Jiřím Borovičkou, CSc. Předali jsme jim veškerá pozorování a informace shromážděné v našem regionu. Došlo také k dohodě s nálezcem potencionálního meteoritu o jeho předání k vědecké analýze. Po předběžném prozkoumání úlomku Dr. Borovička sdělil: "Tento úlomek lze s osmdesátiprocentní pravděpodobností označit jako meteorit. Se stoprocentní jistotou může mýt úlomek označen jako meteorit až po důkladné mineralogické analýze, kterou provede Dr. Petr Jakeš z Přírodovědecké fakulty UK v Praze."
Je pravděpodobné, že další úlomky dopadly na zemský povrch v pohraničních oblastech Moravskoslezských Beskyd. Nejpravděpodobnější oblast dopadu se nachází v oblasti vodní nádrže Morávka, kde byl také nalezen již zmíněný 210g vážící úlomek. "Po dodatečné expertíze trajektorie letu na základě videozáznamu, bude možno určit dopadovou oblast s větší přesností," uvedl Borovička.

Pokud bude kýmkoli nalezeno další těleso, které by mohlo být pozůstatkem bolidu, je nejlépe uchovat jej bez kontaktu s lidským tělem v čistém mikrotenovém sáčku, nebo jej nechat na místě a informovat nejbližší hvězdárnu.

Tomáš Havlík
Zdroj: Hvězdárna a planetárium VŠB-TU v Ostravě
 

Denní povětroň nad moravským polem

V soboru 6. května v odpoledních hodinách, přesněji kolem 13.53, měli obyvatelé velké části Moravy výjimečnou příležitost pozorovat na jasné denní obloze výrazný bolid. Většina očitých svědků popisuje úkaz jako "letící hořící raketu, ohromnou žhavou kouli nebo ohromnou světlici". Ve skutečnosti se jednalo o výrazný meteor -- světelný jev, doprovázející vstupu a průletu kosmického tělesa atmosférou Země.

 Pokud je těleso dostatečně hmotné, začne se při vstupu do atmosféry třením o vzduch zahřívat, a tím i odpařovat. My pak na obloze spatříme následek tohoto hoření v podobě meteoru nebo extrémně jasného meteoru, tedy bolidu. Tělesem, které vstoupí do atmosféry, může být jak umělé kosmické těleso -- vysloužilá družice či stupeň nosné rakety, tak i malé těleso sluneční soustavy, tzv. meteoroid. S těmito malými tělísky sluneční soustavy, které mohou mít rozměry od několika mikrometrů až po několik metrů, se Země střetává neustále, ovšem na denní obloze můžeme sledovat jen zánik větších těles. A pokud je těleso dostatečně hmotné, může po průletu atmosférou dopadnout i na zem. Takovému zbytku se potom říká meteorit. (Ve valné většině případů se však kosmické tělesa vypaří přímo v atmosféře.)

Na základě dostupných informací očitých svědků, byl přelet pozorován kolem 13.53 středoevropského letního času. Samotný úkaz trval nad Ostravskem asi čtyři sekundy, přičemž se bolid pohyboval od severozápadu na jihovýchod ve výšce asi šedesát stupňů nad severovýchodním obzorem. Objekt je nejčastěji popisován jako letící žhavá koule výrazně bílého až modrého zabarvení, v průběhu letu výrazně "prskající". Na závěr letu se těleso rozletělo na několik částí a uhaslo. Ještě po dobu několika desítek sekund bylo možno pozorovat stopu bolidu, jak postupně mizí.

 Rozpad tělesa doplnila po několika desítkách sekund výrazná zvuková kulisa: Ohromnou ránu a hřmění slyšela také valná většina obyvatel Ostravska, aniž by předtím cokoliv viděli na obloze. Většina lidí přičítala detonaci na vrub blížící se bouřce nebo výbuchu v nedalekém okolí.

"Slyšel jsem ohromnou ránu a když jsem se otáčel na všechny strany, nic jsem už neviděl (hledal jsem, kde se začne z něčeho kouřit, protože jsem si myslel, ze někde vybuchl plyn nebo něco podobného). Zvuk začal velkou ránou, která postupně slábla, ale byly slyšet jemné pulsace při tom doznívaní. Délku trvání bych odhadl asi na minutu a půl. Podle směru, kterým ke mně zvuk přiletěl, to bylo asi na jihozápadě." Pozorovatel ze Lhotky u Ostravy.

Dostupná pozorování jsou zatím z území Moravy, Slovenska a Polska. Na základě prodlevy mezi světelným úkazem a následnými zvukovými efekty se dá předpokládat, že těleso explodovalo a tedy i zaniklo ve výšce asi dvacet až třicet kilometrů nad severní částí Moravskoslezských Beskyd. Pokud však bude kýmkoli nalezeno těleso, které by mohlo mít souvislost se sobotním bolidem, je nejlépe nechat jej na místě a informovat nejbližší hvězdárnu.

Tomáš Havlík
Zdroj: Hvězdárna a planetárium Ostrava
 

Kdo hledá najde

Počítačové modely založené na dosavadních pozorováních, civilních i vojenských výzkumech představují, co nás čeká, pokud se naše Země stane cílem střetu s planetkou či kometou. A protože taková budoucnost nevypadá příliš lákavě, lidstvo, nebo alespoň jeho někteří příslušníci, se snaží vybočit z cesty vyhynuvších druhohorních veleještěrů, kteří se v blahé nevědomosti dočkali dopadu asteroidu před 65 miliony let.

 První fází výzkumu potenciálně nebezpečných kosmických projektilů je jejich hledání. Nedávno zveřejněný přehled ukázal, že projektů zaměřených na vyhledávání NEO (Near Earth Objects), čili asteroidů a komet směřujících do blízkosti Země pomalu přibývá -- ovšem na jásot že jsme vše objevili a poznali, je ještě daleko. K šestému květnu 2000 počet doposud objevených blízkozemních asteroidů překročil první tisícovku. Dle databáze Minor Planet Center se dosud podařilo objevit 77 asteroidů typu Aten, 471 asteroidů typu Apollo a 453 asteroidů typu Amor, celkem tedy 1001. Ne u všech je ovšem jejich dráha určena dostatečně spolehlivě.

Nejvýkonnějším hledačem potenciálně nebezpečných asteroidů a komet je v posledních letech bezesporu a jednoznačně projekt LINEAR -- Lincoln Laboratory Near-Asteroid Research, jenž vpadl jako planetkové astronomie jako bomba. Hlavně jeho zásluhou se v posledních pěti letech ztrojnásobil počet známých NEAs. Připadá na něj cca 70 procent všech objevů blízkozemních asteroidů v posledních dvou letech. LINEAR začínal s jedním jedmometrovým dalekohledem vybaveným unikátním CCD detektorem umístěným ve White Sands v Novém Mexiku v roce 1998, od loňského října jsou ale tamtéž v provozu už dva stejné dalekohledy.

Zkratku projektu LINEAR ale můžete najít nejen v přehledech objevů blízkozemních i pásových planetek, ale též v názvech více než třiceti komet poprvé zaznamenaných právě tímto projektem. Vedoucím projektu je Grant Stokes.

Pocty objevených NEO

Klasikou lovu na blízkozemní planetky je projekt Spacewatch pracující s 0,9-m dalekohledem na známém astronomickém kopci jménem Kitt Peak v Arizoně. Spacewatch byl prvním projektem hledajícím NEAs s dalekohledem vybaveným CCD kamerou a to již v osmdesátých letech, ještě v éře fotografických palomarských projektů. Patří mu prvenství v objevu blízkozemního asteroidu s CCD, prvenství v objevu komety s CCD, v automatické detekci objektů, v používání scannovací metody namísto užívání jednotlivých snímků. Spacewatch má i s poměrně malým dalekohledem udivující dosah do 21,5 magnitudy, a proto mezi jeho objevy figurují nejen NEAs ale i Kentauři a transneptunická tělesa pohybující se ve vnějších oblastech sluneční soustavy. Spacewatch projekt se připravuje na přesun na nově budovaný 1,8-m dalekohled. Vedoucím projektu je Robert McMillan.

V Arizoně působí i další dva projekty zaměřené na vyhledávání NEOs :

  • LONEOS -- Lowell Observatory Near Object Search se s 0,6-m Schmidtovou komorou vybavenou CCD detektorem se zaměřuje na detekci velkých NEOs. Umístěn je na Anderson Mesa Station Lowellovy observatoře a vedoucím projektu je známý planetkový odborník Edward Bowell.
  • CSS -- Catalina Sky Survey s 0,4-m Schmidtovým dalekohledem vybaveným samozřejmě CCD je bohužel málo známým, ale velmi zajímavým a chytrým projektem, zaměřeným na hledání dosud neznámých těles ve vyšších ekliptikálních šířkách, vycházejíce z úvahy, že planetky s neobvyklými typy drah tráví velkou část své pouti po obloze daleko od ekliptiky. Catalina je vlastně následníkem ještě BSS -- Bigelow Sky Survey, která na stejném principu hledala zajímavé planetky ještě fotograficky a proslavila se objevem asteroidu 1996 JA1, zatím největšího známého tělesa jehož těsný průlet kolem Země (přibližně ve vzdálenosti Měsíce) byl dosud zaznamenán. Catalina právě přechází na zdokonalený 0,7-m dalekohled. V loňském roce byla CSS dle statistik druhým nejúspěšnějším objevitelem blízkozemních asteroidů po LINEARu. Vedoucím projektu je Steve Larson.
Veteránkou hledačů NEOs je Eleanor Helin(ová), známá jako objevitelka blízkozemních asteroidů už z éry fotografických projektů na Mt. Palomaru. V roce 1996 se vrátila jako vedoucí nového hledacího projektu zaměřeného na NEO, známého pod názvem NEAT -- Near Earth Asteroid Tracking. NEAT využíval 1-m GEODSS dalekohled na havajské Maui do roku 1998, poté přerušil svoji činnost a nyní, právě v těchto měsících znovu začíná pracovat na jiném a větším 1,2-m MSSS dalekohledu taktéž na Maui.

Všechny výše uvedené projekty působí ve Spojených státech amerických, které jsou skutečnou velmocí v hledání (NIKOLIV v dalším sledování) NEOs.

 Čínský projekt SCAP -- Schmidt CCD Asteroid Program působil na 0,6-m Schmidtově dalekohledu na stanici Xinglong Pekingské observatoře jako doplňkový program, kde bylo hledání NEOs jen vedlejším projektem. Přesto nalezl několik velmi zajímavých blízkozemních asteroidů. Loni byl jeho i tak skrovný pozorovací čas ještě výrazně omezen. Vedoucím projektu je Jin Zhu. V Asii se ovšem chystá nový projekt. V japoském Bisei se testuje 0,5-m dalekohled a do konce letošního roku má přibýt na stejném místě 1-m dalekohled určený na hledání NEO a zároveň ovšem na detekci kosmického smetí, které by mohlo ohrozit japonské satelity.

Evropský hledací projekt ODAS spojující francouzské a německé síly při pátrání po blízkozemních asteroidech s 0,9-m Schmidtem vybaveným CCD na Azurovém pobřeží u Nice byl loni ukončen a jeho účastníci si hledají jiné zaměstnání. Ani v době svého fungování však nebyl ODAS výraznou konkurencí pro ostatní projekty hledající NEOs. Vedoucími projektu byli Alan Maury a Gerhard Hahn.

Aby nám to jako Evropanům nepřišlo líto, musím podotknout, že asteroidy a komety pohybující se v blízkosti Země rozhodně nestačí jen objevit. Dále je třeba pořídit dostatečný počet přesných a vhodně časově rozložených měření pro přesný výpočet dráhy a následně pro co nejlepší výpočet pravděpodobnosti těsného přiblížení daného tělesa k Zemi. Následovat musí zároveň fyzikálních výzkum daných těles -- určení rotace a tvaru tělesa, spektra a případného mineralogického složení. Právě Evropa a Austrálie, kde v současnosti nefunguje žádný velký projekt zaměřený na objevování dosud neznámých blízkozemních těles, ovšem vede v návazném astrometrickém sledování NEOs pro přesné výpočty jejich drah, a také ve vyhledávání předobjevových pozorování nově nalezených blízkozemních asteroidů na archívních snímcích. Ale to už by byla další story. Teprve s těmito znalostmi můžeme zodpovědně řešit, jak nejlépe ochránit Zemi v případě hrozící srážky s kosmickým nebezpečím v podobě asteroidu či planetky.

Jana Tichá
Zdroj: Observatoř Kleť
 

Planetománia

Pět okem viditelných planet -- Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn -- se spolu s Měsícem a Slunce poskládalo podél ekliptiky Býka a Berana v rozmezí pouhých 26 stupňů. Za pouhé dva týdny 17. května 2000, tentokráte už bez našeho nejbližšího průvodce i denní hvězdy, dokonce vytvoří skupinu sevřenou do pouhých 19 a půl stupně. Paranoia pochybných věrozvěstů má tak opět hody.

Apokalyptické vize o konci světa jsou staré jako lidstvo samo. Objevují se pravidelně, ruku v ruce s nečekaně zatmělým Sluncem či Měsícem, náhodně vzplanuvší vlasaticí či jemným meteorickým deštěm. Pevně srostlé jsou i s náhodnými setkáními jasných planet. Pošetilost totiž nemá hranic.

kresba NASA
  • Málo kdo ví, že na nejrůznější nebeská znamení věřil i nejslavnější starověký vojevůdce Čingischán (1162-1227), jehož genialita umožnila Mongolův ovládnout valnou část planety od Koreje po Irák a od Indočíny po Polsko a zanechat tak za sebou neuvěřitelných dvacet milionů mrtvých. V tehdejším hlavním městě říše podle pozdějších zpráv Marca Pola žilo na pět tisíc astrologů, z nichž mnozí měli významný politický vliv. V prosinci 1226 se například Čingischán vydal na tažení do západní Číny. Tehdy se ovšem pět planet shromáždilo v rozmezí 31 stupňů v Kozorohu a hlavní astrolog Jel-li Čutsai panovníka upozornil, že mohou mít neblahý vliv na jeho život. Proto velitel ihned ukončil právě probíhající masakr obyvatelstva a nečekaně tak "zachránil" zhruba deset tisíc lidí. Pozdní lítost: v létě 1227 po krátké nemoci zemřel. Jeho smrt však byla utajována až do září, dokud král západočínského království nekapituloval před stanem s mrtvým tělem diktátora.
  • V květnu roku 7 před naším letopočtem stál Jupiter se Saturnem těsně vedle sebe na ranní obloze. Uprostřed června se sice poněkud vzdálily, koncem září a začátkem října znovu přiblížily, aby se opět odpoutaly. V první polovině prosince byly opět velmi blízko sebe, tentokráte však na nebi večerním. Právě tato konjunkce přitom mohla "ohlásit" příchod mesiáše -- Ježíše Krista.
  • Babylóňané věřili, že planety byly po stvoření světa uspořádány do určitého souhvězdí, a jakmile toto postavení opět zaujmou, dojde ke kosmické katastrofě. Podle jedné takové teorie svět zanikne v případě, kdy se sejdou za letního slunovratu v souhvězdí Raka. Pokud se ale potkají za zimního slunovratu v Kozorohu, pak nás nemine potopa světa.
  • Čtrnáctého září 1186 se všech pět planet dostavilo do pásu o šířce 11,6 stupně. Navíc se k nim přidalo i zatmění Slunce opodál. Učenec Bar Hebraeus nám o této události nechal jednoznačný záznam: "Všichni hvězdáři předpovídali apokalyptické potopy a větrné smrště, které zničí vše živé. Kalej Arslan, Sultán z Iconia (dnešního Turecka), byl mezi těmi, kdo těmto řečem nejvíc věřili. Proto vydal spoustu peněz na rozsáhlé výkopy kanálů, stavbu silných budov s pevnými základy." Od Španělska až po Persii astrologové předpovídali záplavy i zemětřesení, lidé se modlili, opouštěli světské statky a připravovali se na příchod božího syna.
  • V roce 1365 začala a v roce 1538 skončila řada konjunkcí Saturnu a Jupiteru, které se až na pár výjimek vždy odehrávaly ve "vodních" znamení Ryb, Raka nebo Štíra. Zcela logicky tedy předpovídaly potopy, rozsáhlé deště a podobně vlhké úkazy. Pravý armagedon měl přijít obzvlášť 19. července 1385, kdy se do Raka dostavily čtyři planety se Sluncem v rozmezí pouhých šesti stupňů. Anglický básník Geoffrey Chaucer k tomu napsal: "Saturn a Jupiter, v Raku se spojily, aby nám na zem přívaly vod spustily." Na rozdíl od mínění astrologů však bylo počasí nadmíru příjemné.
  • Nejtěsnější seskupení pěti jasných planet (bez Slunce a Měsíce) proběhnulo 25. června roku 710. Vytvořily nádhernou skupinku o průměru menším než šest stupňů.
  • Když se v roce 1484 sešel Jupiter, Saturn a Mars ve Štíru, mělo to prý neblahé následky na zkažení vzduchu a rozšíření syfilidy, kterou se Španělé nakazili v Novém světě.
  • Jednu z nejznámějších panik vyvolalo setkání 19. února 1524, kdy se pět planet a Slunce vyskytly ve znamení Ryb (12,4 stupně). Na příchod nebeské hrůzy zřejmě poprvé upozornil Johannes Stoffler ve svém almachu z roku 1499. Varování převzali jeho kolegové a brzo se rozšířilo i mezi nejširší veřejnost. Nakonec se objevilo několik tisíc nejrůznějších pamfletů a také na sto padesát knih! K všeobecné hysterii tehdy olej přilila i situace v církvi, která tehdy procházela zásadní reformací. Všichni předpovídali potopu světů, mnozí začali stavět domy na vrcholcích hor, ti chudší se sem před kritickým okamžikem vydali prostě. Jeden z mnoha dnů "D" vypočítal Johann Carion, astrolog na královském trůnu v Berlíně, na 15. června 1524. Když se pak tento den objevila na západě bouřková mračna, vydal se celý dvůr spěšně na nejbližší vyvýšené místo, asi šedesát metrů vysoký pahorek Kreuzberg. V očekávání nastalých potíží s sebou samozřejmě vzal patřičné zásoby jídla a vína. Když ale jenom lehce sprchnulo, začala se k večeru rozmrzelá honorace vracet zase zpátky. Podle pověsti to nakonec odnesl jenom kočí a čtyři koně, které skolil blesk v okamžiku, kdy panovníkův kočár projížděl palácovou branou.
  • Ačkoli v roce 1524 bylo zcela normální počasí, lidé na neúspěch předpovědi rychle zapomněli a začali se rychle (a v bezpečí) bát dalších nebeských znamení. Z moderní doby lze například připomenout vlnu falešných proroctví k roku 1982, kdy se "do jedné přímky" poskládaly planety sluneční soustavy. Jejich poloha měla vyvolat nárůst poštu slunečních skvrn, globální změny počasí na Zemi, vychýlení zemské osy a tedy i ohromná zemětřesení, obzvlášť v Kalifornii... Nemá smysl připomínat, že přitažlivá síla byť i všech těles sluneční soustavy nemá žádný vliv ani na Slunce ani na Zemi.
  • Astronomické výpočty ukazují, že společnými silami planety na Slunce v uplynulých pěti stech letech nejvíc gravitačně zapůsobily 14. listopadu 1703. Merkur a Venuše byly tehdy v dolní konjunkci, první planeta navíc v přísluní. Jupiter pak blízko opozice. Všechny ostatní velká tělesa však byla volně rozházena po sluneční soustavě -- proto si úkazu nikdo "povolaný" nevšimnul. Avšak i když tento den byla výsledná přitažlivost všech planet největší, naši mateřskou hvězdu to nijak nevzrušovalo.
  • Stejně nepochopitelné jsou také spekulace o vlivu planet na Zemi. Zcela dominantní roli totiž hraje blízký Měsíc, jehož gravitační působení je až desettisíckrát silnější než všech ostatních těles dohromady. V květnu tohoto roku je pak gravitační působení všech planet prakticky neměřitelné...
  • Nepochopitelný byl vliv planet na rozhodnutí prominentního (a zřejmě ne zcela normálního) nacisty Rudolfa Hesse. Ten si pro svůj let do Anglie, kde chtěl vyjednávat o separátním míru, 10. květen 1941. Jeho dvorní astrologové ho totiž upozornili, že Slunce, Merkur, Venuše, Jupiter, Saturn a Uran v oblasti o průměru osm stupňů v souhvězdí Býka, jsou pro útěk nejvhodnější. Hessova představa o míru se západními spojenci byla samozřejmě zcela nesmyslná. Asi tak na stejné úrovni, jako kdyby se během války v Perském zálivu snesl na padáku doprostřed Bagdádu americký víceprezident Dan Quayle. Hess skončil ve vězení, stejně jako několik set německých astrologů.
  • Pátého února 1962 se Slunce, Měsíc a pět bez dalekohledu viditelných planet dostavilo do oblasti o šířce jenom 16 stupňů. Navíc bylo v Indonésii pozorovatelné úplné zatmění Slunce. Ovšem to, že francouzský prezident Charles de Gaulle vyhlásil samostatnost Alžírska vůbec nikoho nevzrušilo...
  • "Je pravdou, že 4. května našeho středoevropského letního času v 5 hodin 36 minut pro Prahu dojde k seřazení sedmi planet do velmi malého sektoru. Tuto hodinu a minutu uvádím také proto, že dojde ke konjunkci Slunce a Luny, to je nový Měsíc. Planety rozhodně nebudou v žádné přímce, ale vzdálenost mezi nimi bude asi 26 a půl stupně. Z astrologického hlediska je to silné uskupení, ale není samo o sobě zdaleka tak nebezpečné, jako to, že v disharmonickém úhlu stojí Uran na 25 a půl stupních Vodnáře a také Neptun. A toto uskupení je z astrologického hlediska nebezpečné, a lez tedy očekávat, že se mohou objevit různé živelné katastrofy, nepokoje, občanské války atd. Rozhodně ale nelze očekávat takové věci jako je konec světa a nějaké apokalyptické předpovědi. Podobné uskupení bylo v dřívějších dobách v době druhé světové války a v období války Severu proti Jihu. Ale dnes jsme přeci jenom o kus dál, takže se to nemusí brát tak dramaticky," uvedl v rozhovoru pro iDnes astrolog a bývalý ministr obrany Antonín Baudyš.
  • Nejbližší "velké setkání" nás čeká 8. září 2040. Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter i Saturn se dostaví do Panny. Jaké zaručené předpovědi se objeví tentokrát?
Jiří Dušek
Zdroj: Sky and Telescope, Když hvězdy byly ještě bohy, iDnes
 

Kleopatřina stehenní kost

Egyptská královna Kleopatra, která si díky nepředstavitelné kráse namotala na prsty řadu slavných mužů, pronikla na oblohu již v roce 1880. Radarová pozorování z minulých týdnů však odhalila její další, možná již poslední záludný úskok: k věčné pouti vesmírem obětovala svoji holenní kost.

 Planetku číslo 216 objevil a později i pokřtil na Kleopatru Johann Palisa již 10. dubna roku 1880. Dlouhou dobu pro nás nebyla nic jiného než drobný světelný bod, který kolotal mezi dráhou Marsu a Jupiteru. Snad jenom světelné změny naznačovaly, že může vypadat jako velmi protáhlý elipsoid. V osmdesátých letech spektroskopická pozorování dosvědčila, že je typu M -- tedy s poměrně vysokým obsahem kovu a další studie světelné křivky vedly k hypotéze, že se jedná o binární planetku s kontaktem.

Nové poznatky přinesla až loňská studie z 25. října, kdy se na Kleopatru zaměřil 3,6metrový dalekohled s adaptivní optikou ADONIS na hoře La Silla v jihoamerické Chile. Vynikající podmínky -- chvění neklidné atmosféry pouhých 0,5 úhlové vteřiny, tehdy umožnily zahlédnout detaily o úhlové velikost pouhých 0,035 vteřiny. Analýza snímků vedla k předběžnému závěru, že planetka opravdu binární je: skládá se ze dvou zhruba stejně velkých částí, na záběrech od sebe vzdáleny 0,125 úhlové vteřiny (což bylo poblíž rozlišovacího limitu použitého přístroje).

Závěry z loňského podzimu skvěle doplnily jenom o pár týdnů mladší radarová pozorování z Areciba v Portoriku. "Pořídit snímky Kleopatry bylo stejně obtížné, jako pořídit z Los Angeles pomocí dalekohledu o velikosti lidského oka snímky osobního automobilu v New Yorku," komentoval čerstvé pozorování Steven Ostro z Laboratoře tryskových motorů v kalifornské Passadeně. Skutečně, rozsáhlému týmu astronomů se podařil skvělý kousek: Kleopatra se totiž nacházela 171 milionů kilometrů daleko, takže sprška elektromagnetických vln putovala k ní a po odrazu zase zpět na Zemi celých devatenáct minut. To všechno díky zdokonalené technice, kterou třistametrový radioteleskop v Arecibu dostal v listopadu 1999. Jenom ona umožnila na dálku osahat první planetku z pásu asteroidů. (Dřívější radarové prohlídky podstoupily blízkozemní tělesa.)

Portrét planetky vzniknul po analýze posbíraného rádiového signálu. Nejedná se tedy o skutečnou podobu Kleopatry, nýbrž o počítačový model reprezentující odrazivost povrchu. Nicméně je zřejmé, že při pohledu z blízkosti vypadá hodně podobně.

"Rekonstruovaný portrét ukazuje, že Kleopatru tvoří dva laloky spojené jakýmsi mostem, takže tvarem připomíná pomačkanou činku, nebo ještě lépe psí kost," vystihnul tvar planetky Scott Hudson z Washingtonské státní univerzity. "Může se jednat o výsledek kolize dvou těles, slepených dohromady menšími úlomky." Velikost Kleopatry se odhaduje na 217 x 94 x 81 kilometrů (s velkou chybou 25 procent) a jeden den na ní trvá jenom pět hodin a dvacet tři minut. Podobně jako Měsíc má pórovitý povrch s bohatým zastoupením kovů, především niklu a železa. To znamená, že byla nespíš součástí většího tělesa, které prošlo vnitřní diferenciací, kdy v roztavené planetce klesnuly nejtěžší látky ke středu a naopak na povrch vypluly ty nejlehčí. Později došlo k jeho rozbití a z několika větších kusů se poslepovala sama Kleopatra. Tedy její holenní kost.

Jiří Dušek
Zdroj: JPL News a další
 

Za tajemstvím trpasličí galaxie

Chcete-li se podívat na nějakou nápadnou trpasličí galaxii, musíte si začít plnit prasátko a vydat se někam na jih, abyste dohlédli až k místu, kde sféru hvězd "propichuje" rotační osa naší rodné planety.

Snimky IC 3328 v negativu. Na neupravenem zaberu z VLT vypada jako rotacni elipsoid, po zpracovani se vsak vnitru objevi dvojice jemnych spiral. Poblíž jižního nebeského pólu naleznete dva mlhavé obláčky, nepravidelné trpasličí galaxie Velké a Malé Magellanovo mračno. Další ukázkou toho druhu objektu mohou být například M 32 a NGC 205, které leží v těsné blízkosti veliké spirály M 31 v souhvězdí Andromedy. Tyto tři galaxie jsou snadným cílem malého dalekohledu a největší z nich je na trochu tmavé obloze snadno viditelná pouhým okem.

Přestože malé a na první pohled nepěkné trpasličí galaxie nemohou konkurovat svým velkým sestřenicím pokud jde o krásu, jsou z astrofyzikálního hlediska jejich plnohodnotnými partnery. Tu a tam může některá z nich skrývat i nějaké to tajemství.

Naše galaxie, spirální M 31 v Andromedě, Velké i Malé Magellanovo mračno a mnoho dalších hvězdných ostrovů tvoří takzvanou místní skupinu galaxií. Dalším seskupením galaxií je například kupa v Panně, která je jednou z nejbližších a jejíž nejjasnější členy si můžete snadno prohlédnout amatérskými dalekohledy. Právě jednou z galaxií kupy v Panně se zabýval mezinárodní tým astronomů pozorujících s prvním z kvarteta obřích teleskopů na hoře Paranal v Chile.

Při vcelku rutinní práci, jejímž cílem je studium trpasličích galaxií a určování vzdáleností, se na mušku dostala IC 3328. Zpracování snímků (nahoře) probíhá tak, že se napozorovaným profilem galaxie proloží funkce popisující průběh její jasnosti. Ten se pak ze snímku odečte a to, co zbude, je základem metod, vedoucích ve výsledku k odhadu vzdálenosti galaxie. Právě tak chtěli astronomové nezávisle odhadnout vzdálenost celé kupy galaxií v Panně a potvrdit či vyvrátit další, jinými metodami získané výsledky. Jaké však bylo jejich překvapení když zjistili, jak vypadá snímek IC 3328 po odečtení hledané funkce?

 Velké, protože místo víceméně homogenního obrazu uviděli jasnou spirální strukturu, jak dokumentuje i přiložený obrázek. "Nejjasnější" části spirály však vystupují nad celkový signál o pouhá tři procenta. Takže co když se jedná o náhodný šum? Nebylo by to nic divného, měříme-li nějakou fyzikální veličinu, často se setkáváme s nejistotou řádově deseti procent. Odpověď ale napadne každého okamžitě. Je velmi nepravděpodobné, že by náhodný šum, řídící se některým z běžných rozdělení, utvořil tak pravidelnou spirálu a co víc, centrovanou na střed galaxie. Jak se tedy zdá, v mnohem nápadnějším pozadí světla slabé trpasličí galaxie IC 3328, nacházející se asi padesát milionů světelných let od Země, objevili astronomové skvělou technikou struktury, které by byly jinak spolehlivě ukryté, skoro jako kapka v moři nebo jehla v kupce.

Na paranalském kopci vzniká naprosto unikátní soustava dalekohledů, které zřejmě mohutně ovlivní moderní astrofyziku. Kdo ví, za nebudou jednou podobnou podpěrou našich vědomostí tak, jako jsou na brněnském náměstí Svobody sochy čtyř mamlasů, "držících" na svým bedrech tíhu celého domu. O tom ale rozhodne čas.

Rudolf Novák
Zdroj: Podle Astronomy & Astrophysics Preprints
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...