:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

244. vydání (27.4.2000 )

foto ian Už řadu měsíců v redakci Instantních astronomických novin přemítáme nad internetovým Rádiem hvězdárna, které by v přímém přenosu či později ze záznamu nabízelo nejrůznější astronomické přednášky, diskuze, rozhovory se zajímavými lidmi a v případě zajímavých úkazů na nebi i komentování v reálném čase. Něco takového po technické stránce není problém a za těch několik roků, co vycházíme, jsme k tomu dokázali pořídit i slušnou banku příspěvků. Bohužel, jak už bývá zvykem, zatím nám v realizaci celého projektu brání -- pro nás nepochopitelné -- "papírové" překážky. (Upřímně řečeno, na druhou stranu tak máme více času nápad hýčkat, převalovat v mysli a samozřejmě i zdokonalovat a zdokonalovat... až bude úplně nejdokonalejší...) Přesto všechno jsme minulý měsíc po dohodě s Jiřím Grygarem v premiéře spustili "Rádio IAN - off line". A protože -- naštěstí pro vás -- odpovědělo na otázku "Máte zájem o podobné záznamy přednášek jako byla Žeň objevů 1999 Jiřího Grygara?" dvě stě pět z vás kladně (a jenom 24 záporně) rozhodli jsme se pokračovat "ve vysílání". Získat vhodný příspěvek není nic jednoduchého (přednáška například nemůže být příliš postavena na obrazcích, natožpak videoukázkách), však jako optimista předpokládám nejméně jeden takový příspěvek měsíčně. Ale dost řečí, vylaďte své přijímače, Leoš Ondra vám dnes popovídá o supernovách druhého tisíciletí.

Jiří Dušek

 

 

 

Sága kosmického teleskopu u konce -- Jedeme dál!

Jaký bude další osud Hubblova kosmického dalekohledu? Už dnes je jisté, že si v aktivní službě (pokud se nestane nic mimořádného) pobude déle než se původně předpokládalo. Vesmírné teleskopy nové generace se totiž na oběžnou dráhu nedostanou dříve než kolem roku 2007 a možná ještě mnohem později.

 Zcela logicky tudíž znějí informace o snaze americké NASA udržet Hubblův dalekohled v provozuschopném stavu až do roku 2010. V souvislosti s výměnou některých servisních systémů se rovněž počítá s náhradou či doplněním pozorovacích přístrojů. Některé dnes instalované a funkční detektory mají být při jednotlivých návštěvách astronautů nahrazeny za:

  • WFPC 2 za WFPC 3 -- širokoúhlá a planetární kamera je nejpoužívanějším přístrojem na dalekohledu, umožňuje zobrazovat nejen velmi vzdálené objekty ve vesmíru, ale také objekty naší sluneční soustavy (tedy planety, planetky, komety atd.). Výměny se dočká v roce 2003.
  • ACS za FOC -- ACS (Advanced Camera for Survey) se skládá ze tří kamer pro snímkování od střední oblasti ultrafialových vlnových délek až po blízkou infračervenou oblast a má rutinně provádět stejné záběry jako známé dva "Hubblovy hluboké pohledy". (FOC -- Faint Object Camera, stále ještě původní přístroj, byla vyrobena v Evropě (ESA) a slouží pro snímkováni velmi slabých objektů.) Součástí výbavy se stane v roce 2001.
  • COS (Cosmic Origins Spectrograph) -- bude od roku 2003 pořizovat kvalitní spektra v oblasti vlnových délek méně než 200 nanometrů.

Obrovský úspěch Hubblova dalekohledu inicioval velmi vážné snahy o stavbu nových observatoří další generace. Svoji roli sehrál rychlý vývoj detektorů a optických technologií, jež vedou k rychlému morálnímu i technickému zastarávání systémů vypuštěných do kosmického prostoru bez možnosti snadné výměny. Na základě shody řady odborníků má tedy nový dalekohled NGST (Next Generation Space Telescope) vypadat zhruba následovně:

Konstrukce ho předurčí k výzkumu vzniku a vývoje galaxií a hledání planet podobných Zemi u okolních hvězd. Proto dostane zrcadlo o průměru nejméně čtyři metry vybavené zobrazovacími a spektroskopickými detektory citlivými v infračervené a viditelné oblasti elektromagnetického spektra. Optimalizován bude pro pozorování v infračerveném oboru (z důvodů hledání prachových protoplanetárních disků či planet zemského typu) a uvažuje se také o jeho využití jakožto jednoho z prvků optického interferometru s druhým dalekohledem umístěným na zemském povrchu. Rozlišení této soustavy by se pak rovnalo úhlovému rozlišení teleskopu o průměru shodném se vzdáleností těchto dvou prvků interferometru (tedy až jeden a půl miliónu kilometrů). Výbor doporučil, aby náklady na jeho stavbu nepřekročily 500 miliónů dolarů, což je přibližně třetina ceny Hubblova kosmického dalekohledu.

Své představy o podobě NGST před časem prezentovaly týmy z Goddardova střediska kosmických letů a TRW. Obě instituce navrhují primární zrcadlo složené z několika segmentů o výsledném efektivním průměru šest až osm metrů. Firma Lockheed-Martin pak navrhuje jednolité zrcadlo o průměru šest metrů.

 Observatoř se umístí na vysokou oběžnou dráhu kolem Země nebo na dráhu kolem Slunce tak, aby se minimalizovalo omezení vyplývající ze zaclonění výhledu tělesem Země a Měsíce včetně omezení rozptýleného světla od obou těles. Velkým favoritem je tak Lagrangeův bod L2, ve kterém jsou v rovnováze gravitační účinky Země a Slunce. "Zázračné" místo se nachází jeden a půl milionů kilometrů od Země směrem od Slunce.

Snížení rozptýleného světla také povede ke snížení hmotnosti a tudíž i ceny za konstrukci tubusu. Dalekohled bude pouze vybaven sluneční clonou na straně osvětlované Sluncem. Problémem je jenom to, že větší vzdálenost teleskopu od Země značně zkomplikuje údržbu a servis.

Možnosti jsou otevřené. Prvním krokem NASA bude provedení důkladných zkoušek technologií a principů, které jsou nezbytné pro realizaci celého projektu. Například jde o to, zda lze použít segmentové zrcadlo vyrobené na Zemi a později zcela automaticky sestavit v kosmu s potřebnou tolerancí. V průběhu dalších tří let bude tým astronomů a inženýrů mapovat možnosti konstrukce a sestaví i časový harmonogram technologického vývoje s nadějí, že se nový NGST dostane na oběžnou dráhu kolem roku 2007.

O tom, že NASA uvažuje o teleskopu nové generace naprosto vážně svědčí i fakt, že v pondělí 8. června 1998 oznámil ředitel NASA Daniel Goldin, že vědeckou část vývoje observatoře nové generace bude řídit Space Telescope Science Institute v Baltimoru. Středisko patří pod Johns Hopkins University v Baltimore (USA) a od roku 1983 provozuje Hubblův kosmický teleskop.

Kosmická astronomie v budoucnu na úbytě rozhodně nezaznamená a nám nezbývá, než se těšit na další ohromující výsledky nových přístrojů.

Všechny díly seriálu:

Libor Lenža, František Martinek
 

Narozeniny čínské kosmonautiky

V pondělí 24. dubna uplynulo třicet roků od úspěšného startu první čínské umělé družice. Východ je rudý (Dong Fang Hong 1) sice nezvládnul nic jiného než opakované vysílání stejnojmenné státní hymny, od té doby však nejlidnatější stát světa provedl na sedm desítek podobných startů a postupně tak zacementoval svoji pozici kosmonautické velmoci.

 Před třiceti roky Čínská lidová republika (jako pátá v pořadí) zvládnula vyslat na oběžnou dráhu téměř dvousetkilogramovou sondu vlastní nosnou raketou Dlouhý pochod. U příležitosti tohoto nezanedbatelného výročí proto tamní Národní akademie věd a techniky zorganizovaly hlasování o deseti nejvýznamnějších událostech čínské kosmonautiky.

  1. Start první umělé družice "Východ je rudý" 24. dubna 1970 pomocí rakety Dlouhý pochod 1, jenž znamenal vstup země do exkluzivního klubu (a demonstroval vojenskou sílu). Kulovitá sonda se pohybovala po protáhlé dráze ve výšce 440 až 2400 kilometrů.
  2. Start návratového modulu 26. listopadu 1975. Nosič Dlouhý pochod 2 vynesl na nízkou dráhu dvou a půltunovou vojenskou sondu Fanhui Shi Weixing (v překladu Návratová družice pro dálkový průzkum), ze které se o tři dny později oddělilo pouzdro, jenž úspěšně přistálo na území Číny (pro závadu na padákovém systému ovšem příliš tvrdě).
  3. Úspěšná inaugurace geostacionární telekomunikační družice 8. dubna 1984 odpálené na špici rakety Dlouhý pochod 3. Zavěšena byla nad 125 stupni východní délky. Dnes Čína disponuje pěti podobnými družicemi pro televizní a datový přenos (poslední odstartovala 25. ledna 2000).
  4. Úspěšný let experimentálního prototypu lodě s lidskou posádkou Šen-čou (v překladu Božská loď). Sonda na první pohled konstrukcí připomínala ruské Sojuzy. S celkovou délkou devět metrů a průměrem necelé tři metry, sestávala ze čtyř částí, mj. hermetizovaného orbitálního modulu s bočním průlezem a návratového modulu s tepelným štítem. Právě v něm byla umístěna funkční maketa astronauta (taikonauta), semena rostlin, vlajka ČLR, Macca a poštovní známky. Návrat proběhl bez problémů 21 hodin od startu po několika obletech Země.
  5. Společný čínsko-brazilský satelit, Ziyuan 1 (překl. Zdroje 1) ze 14. října 1999 určený k dálkovému průzkumu Země v řadě spektrálních oborů s velmi dobrým rozlišením.
  6. Zprovoznění meteorologického satelitu na heliosynchronní polární dráze sedmého září 1988. Třičtvrtě tunová družice Feng Jun (Vítr a mrak) se neustále pohybuje nad Slunce ozářenou polokoulí. Snímky v pěti kanálech viditelného a infračerveného záření vysílá jak ze záznamu, tak i v reálném čase.
  7. Start silného nosiče Dlouhý pochod 2E 14. srpna 1992, jenž dopravil na oběžnou dráhu australský telekomunikační satelit Optus B1 vyrobený společností Hughes Technologies. Dlouhý pochod 2E doplněný čtveřicí přídavných motorů na tekutá paliva zvládne dostat na nízkou oběžnou dráhu devět a půl tuny materiálu.
  8. Start výkonného telekomunikačního satelitu Dong Fang Hong 3, který je vybaven 24 převaděči pro vnitrostátní provoz. Provoz této geostacionární družice se plánuje na osm až deset rok.
  9. Oznámení z 25. října 1985 o vstupu na komerční trh raketových nosičů. První placený start čínské rakety proběhnul 7. dubna 1990, kdy byla na geostacionární dráhu zavěšena telekomunikační sonda Asiasat 1 zaštiťující televizní a telefonní spojení pro řadu asijských států. Zajímavé je, že byla původně vypuštěna v roce 1984 pod názvem Westar 6, ale později ji zpět na zem dopravil raketoplán Discovery. Od té doby Čína úspěšně vynesla 26 zahraničních družic.
  10. Start výkonného nosiče Dlouhý pochod 3B, který na vysokou oběžnou dráhu 20. srpna 1997 dopravil těžký telekomunikační satelit Mabuhay Agila 2 filipínské společnosti. Do nedávna nejsilnější nosič zvládnul vynést na geostacionární oběžnou dráhu až pět tun materiálu.
To byl přehled minulých úspěchů, ale na co se můžeme těšit v nejbližší budoucnosti? Je zřejmé, že se v průběhu několika málo měsíců nejvýše roku dočkáme prvních taikonautů -- tedy čínských kosmonautů. I když žádné datum nepadlo a celý projekt ukrývá neprostupná a řadou fám propletená rouška státního tajemství, trendy jsou více než zřejmé. Předně se urychluje vývoj dostatečně silných raketových nosičů řady Dlouhý pochod. Kromě toho se -- už oficiálně -- na kosmodromu Ťiou-Čchüan buduje rampa pro starty pilotovaných letů, odkud se také začne stavět vlastní orbitální základna! Příslušné kosmické agentury dále podepsaly mezivládní spolupráci mezi Čínou a Ruskem... Takže, kdy to bude? Nechejme se překvapit!
Jiří Dušek
Zdroj: SpaceDaily, Kosmonautická encyklopedie, Go Taikonauts!
 

Superúplňkové měsíční zastavení

V měsíčních zastaveních si zpravidla povídáme o našem nejbližším vesmírném sousedovi v budoucím čase. Upozorňuji v nich na ta představení světel a stínů, která nás teprve čekají (a zásluhou vrtošivého počasí bohužel většinou minou). Tentokrát uděláme výjimku a vrátíme se do mrazivých dnů loňského roku, přesněji do 22. prosince, kdy nastal poslední úplněk roku 1999.

 Možná si ještě vzpomínáte, jak se na nás v tu dobu z rozhlasu a televize valily zvěsti o jeho mimořádnosti. Ve stejný den totiž nastal i zimní slunovrat, což se stává pouze jednou za 133 let. To byla však záležitost z astronomického hlediska naprosto nezajímavá.
Více pozornosti způsobila velikost zmíněného úplňku: Náš soused totiž kolem Země neobíhá po přesně kruhové dráze, nýbrž po elipse s výstředností 0,0549. Díky tomu se Měsíc vzhledem k Zemi pravidelně přibližuje (přízemí -- perigeum) nebo vzdaluje (odzemí -- apogeum). A právě 22. prosince ve 12h SEČ byl Měsíc v přízemí, což bylo jen o 6,5 hodiny dříve než nastal úplněk. Prosincový úplněk byl tedy na pozemské obloze o něco málo větší než obvykle.
Tanec Měsíce kolem Země je ale mnohem složitější, neboť se do něj zapojuje ještě třetí těleso /- Slunce, které způsobuje:

  • stáčení uzlové přímky o 19 stupňů ročně směrem k západu (perioda 18,61 let -- saros)
  • stáčení perigea o 40 stupňů ročně směrem na západ (perioda 8,85 let)
Když do toho ještě započítáme stáčení velké poloosy oběžné dráhy Měsíce vůči Slunci v periodě 206 dní, je nabíledni, že není přízemí jako přízemí, a že nastávají případy, kdy je k nám Měsíc mnohem blíže. Náhoda tomu chtěla, že právě 22. prosince nastalo nejbližší přízemí roku 1999, kdy měl disk Měsíce zdánlivý průměr 33,7 obloukových minut.
Mnoho lidí tedy očekávalo, že v nejdelší noc roku se nad obzorem objeví obrovský zářivý koláč, který všem vyrazí dech. Nic takového se samozřejmě nekonalo a jakmile se Měsíc vyškrábal nad obzor, zdál se stejně velký jako jindy. Většího úhlového průměru si všiml jen málokdo, ale všichni byli okouzleni jeho nápadným svitem, který byl umocněn velkou výškou Měsíce nad obzorem (zhruba 70 stupňů) a čerstvou nadílkou sněhu. Na hvězdárně ve Valašském Meziříčí jsem si tuto výjimečnou noc pořádně vychutnával, i když při teplotě -16,5 stupňů Celsia mi nadšení nevydrželo příliš dlouho. Prohlížel jsem si ho pozorně ve dvaceticentimetrovém čočkovém dalekohledu s třímetrovým ohniskem a také jsem nejednou zmáčkl spoušť fotoaparátu s nadějí, že se dočkám úplňku, který nastane 16. července 2000.
 Měsíc bude v tu dobu naopak v odzemí a jeho úhlový průměr bude jen 29,6 úhlové minuty. Srovnáním dvou negativů by tedy mohla vzniknout docela pěkná série, demonstrující změny úhlového průměru Měsíce.
Snímek se povedl a dokonce z něho vznikl i plakát s rozměry 58x46 cm, opatřený matným laminováním. Součástí plakátu je dvanáctistránková brožurka formátu A5 s názvem Sedm měsíčních zastavení. S její pomocí si můžete vyhledat sedm zajímavých zákoutí nejen na samotném plakátu, ale i na skutečném měsíčním úplňku. Chcete-li tedy mít "velký" úplněk neustále na očích, můžete si plakát zakoupit za 39,- Kč přímo na hvězdárně ve Valašském Meziříčí nebo si ho můžete objednat na adrese hvezdhvm@vm.inext.cz (za poštovné a balné se účtuje 30,- Kč).
Pavel Gabzdyl
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...