:: ÚVOD
   :: IBT
   :: IAN 1-50
   :: IAN 50-226
   :: IAN 227-500
   :: RÁDIO
   :: PŘEKVAPENÍ
   :: BÍLÝ TRPASLÍK
   :: ASTRONOMICKÝ FESTIVAL
   :: BRNĚNSKÝ FOTOVÍKEND
   :: SOFTWARE

Mozilla Firebird - WWW BROWSER

Macromedia Flash - Vektorová grafika

Adobe Acrobat Reader - Prohlížee PDF souboru

 

240. vydání (13.4.2000 )

 Pro víkendové setkání Amatérské prohlídky oblohy, které se uskuteční na ostravské hvězdárně, jsem si v těchto dnech připravil povídání o budoucnosti astronomie v příštím, tedy jedenadvacátém století. Když jsem tak procházel Internetem a lovil nejrůznější tipy, narazil jsem na neskutečně skutečnou představu: Evropská jižní observatoř se zcela vážně zamýšlí nad stavou dalekohledu o průměru sto metrů, jehož zrcadlo poskládá soustava dvoumetrových segmentů. Cena takové obludy se odhaduje na necelou jednu miliardu amerických dolarů, první světlo jím může projít už roku 2010 a plného nasazení se snad dočká roku 2020. Zahlédnout by měl objekty slabé 38 magnitud a díky adaptivní optice zvládne úhlové rozlišení 1,4 milisekundy. V Kupě v Panně by tudíž sledoval jednotlivé hvězdy, v M 31 lehce odhalil slabé bílé trpaslíky a rozeznání planet o velikosti Jupiteru by pro něj do vzdálenosti 30 světelných roků představovalo pár sekund práce. Celý má vážit 20 000 tun a na výšku se stane konkurencí pro Eiffelovku. Proč se vlastně uvažuje o stavbě takových gigantů? Odpověď se dozvíte právě v Ostravě anebo také v pondělním vydání, ve kterém vyjde alespoň první část mé přednášky. A málem bych zapomněl, kolega Rudolf Novák pro vás na pravé straně IAN připravil dvě zajímavé ikonky.

Jiří Dušek

 

 

 

Odešel Jindra Šilhán

Ve věku 55 let nás opustil kolega Mgr. Jindřich Šilhán, který astronomii zasvětil svůj život.

 Narodil se ve Velké Bíteši 16. října 1944, vyrůstal ve vesničce Vendolí nedaleko Svitav. Jeho rozhodnutí, že vystuduje astronomii na Karlově univerzitě bylo v jeho prostředí věru neobyčejné. Promovaným astronomem se stal v roce 1969, v devadesátých letech mu pak připadl adekvátní titul magistr. Na badatelskou dráhu se po Jindrovi dal i jeho bratr Petr, který se stal fyzikem.

Už během studia se astronomii věnoval i ve svém volném čase, a to především pozorování meteorů a proměnných hvězd. Stejným oborům se pak věnoval, i když nastoupil do zaměstnání na hvězdárně na Kraví hoře v Brně. Při výzkumu meteorů pomáhal Vladimírovi Znojilovi, organizování vizuálního sledování zákrytů ve dvojhvězdách spočívalo pak už jenom na něm. Zejména druhý z programů se pod jeho vedením začal velmi úspěšně rozvíjet, což trvá doposud. Z Brna organizované vizuální pozorování zákrytových dvojhvězd získalo širokou základnu v celém Československu a právě díky Jindrovi Šilhánovi si získalo účastníky i v zahraničí a také dobrou světovou reputaci.

Přitom byly podstatné jeho nevšední jazykové znalosti, které získal ne výjimečným nadáním, ale pilným dlouholetým, vlastně trvalým studiem. Pro svou práci potřeboval používat (ne dle příkazů nadřízených, ale dle cílů, které si kladl sám) v písemném i osobním styku nejen angličtinu, ale i němčinu, a v devadesátých letech k nim přidal i francouzštinu.

Zásluhy Jindry Šilhána o rozvoj astronomického výzkumu opřeného o práci amatérů ale spočívají hlavně v něčem jiném než v organizování. Jindra byl především učitel, a to neobyčejně poctivý a přesvědčivý. Přesvědčivý proto, že sám se velmi mnoho pozorování věnoval, a to i když s ním žádní žáci nepozorovali. Žáků -- mladých hvězdářů odchoval mnoho, setkáte se s nimi jako zaměstnanci nebo aktivisty na nejedné hvězdárně.

Z brněnské hvězdárny odešel v sedmdesátých letech na Hvězdárnu a planetárium v Českých Budějovicích. Kromě práce pro veřejnost dole ve městě fotograficky pozoroval také na její observatoři na Kleti. Sebevětší úsilí však nemohlo zabránit neshodám s tehdejším samovládcem oné instituce Antonínem Mrkosem, který jej nakonec z hvězdárny vypudil (jako téměř každého) a neumožnil mu ani dokončit jeho projekt sledování planetky Eros.

Mrkos byl neobyčejně důsledný, a jako mocný komunista (bez vysokoškolského vzdělání, mimochodem) tehdy Jindrovi Šilhánovi i jeho manželce (rovněž vyhozené z hvězdárny) zabránil získat jakékoliv místo v Budějovicích. Jindra Šilhán tehdy získal místo až u vlakové pošty.

Pak Jindra získal místo jako první profesionální hvězdář ve Ždánicích. Tehdy začala dlouhá řada praktik pro pozorovatele proměnných hvězd na ždánické hvězdárně. Jindra pak přešel do Domu dětí a mládeže ve Ždánicích. Jeho záběr tím vzrostl, protože respektoval zájmy dětí -- vedl např. s nadšením i rybářský kroužek, jakkoliv přitom byl spolu s dětmi začátečník. Svou kvalifikaci lépe uplatnil v kroužku, kde se učili používat programovatelné kalkulátory, tedy algoritmizovat problémy. Mezi jeho žáky byl tehdy i dnešní poslanec a předseda Českého svazu ochránců přírody Libor Ambrozek.

Koncem osmdesátých let se Jindra vrátil na brněnskou hvězdárnu, na které už zůstal. Poté, co se rozšířila do nové větší budovy, začal provozovat její knihovnu jako službu nejen pro její pracovníky ale i pro veřejnost. Program sledování zákrytových dvojhvězd s jeho profesionální účastí dosáhl nového mezinárodního rozmachu, který trvá až dodnes.

Na brněnské hvězdárně jsou platy nevysoké, a tak si přivydělával tím, co uměl -- vyučováním matematiky a fyziky. Mnoho žáků mu je vděčných za pomoc, bez které by nesložili přijímací zkoušky nebo nedostudovali.

Mnoho set nocí, které strávil v kopulích nebo pod širým nebem, nesvědčilo ani jeho osobnímu životu ani zdraví. S postupně sílícím revmatizmem bojoval desítky let, v posledním roce se k tomu přidaly potíže s ledvinami. Přesto lidem kolem sebe dodával elán do práce a sám pracoval s neselhávající pečlivostí. Významná byla jeho činnost v České astronomické společnosti, hlavně jako hospodáře velké Sekce pro pozorování proměnných hvězd, a také nově založené Sekce pro temné nebe. Shromáždění a sepsání členských příspěvků na rok 2000 byla také poslední práce, kterou koncem minulého týdne dokončil.

Když jsem Jindru zavezl v sobotu z hvězdárny domů (snad poprvé se netroufl vracet se tramvají a pěšky), netušil jsem, že ho vidím naposled. Mohlo mě napadnout, že jej nemám nechávat samotného (říkal jsem si, má přece telefon), když měl tak málo sil, že se v noci ze čtvrtka na pátek ani nešel dívat na polární záři.

Čím dál víc si nyní uvědomuji, za co mu vděčím. Byl mým prvním učitelem astronomie v kursu na brněnské hvězdárně, a nebýt jej, určitě bych se hvězdářem nestal. Díky němu jsem se naučil pořádně anglicky, když mě pobídl, abych také chodil do jazykové školy a k Vánocům 1970 mi věnoval úžasný Hornbyho The Advanced Learner's English Dictionary. Spolupracoval se mnou ochotně na mnoha projektech, a já mám hrozný pocit, že jsem se mu doposud zdaleka nestačil odvděčit, ba že jsem se k němu nechoval, jak si zasloužil. Už to nenapravím.

Jeník Hollan
 

Sága kosmického teleskopu V

Hubblův kosmický teleskop jako výjimečný astronomický přístroj zná poměrně hodně lidí i z řad veřejnosti. Méně však už je těch, kteří také vědí, kdo byl tím člověkem, po kterém se vědci rozhodli kosmický teleskop pojmenovat. V následujících řádcích se to pokusíme napravit.

 Pan Hubble -- celým jménem Edwin Powell Hubble -- se narodil v roce 1889 a bezesporu se zařadil mezi nejvýznamnější americké astronomy dvacátého století. Pracoval především v oblasti galaktické a extragalaktické astronomie, jejichž studiu se věnoval na observatořích v Yerkes a hoře Mt. Wilson. Pro vývoj astrofyziky i astronomie měly naprosto zásadní význam dva z jeho objevů, které podložil pozorováním s dvou a půl metrovým dalekohledem právě na observatoři Mt. Wilson.

V polovině dvacátých let se mu nejdříve podařilo rozložit světlo některých vzdálených mlhovin na jednotlivé hvězdy, čímž dokázal, že některé tyto objekty ve skutečnosti nejsou mlhovinami ale mimogalaktickými objekty -- stejnými ostrovy miliard hvězd, jako naše Galaxie. Navíc díky zvláštnímu druhu hvězd (tzv. cefeid) určil vzdálenost Mlhoviny v Andromedě, tedy spirální galaxie M 31. Hubble tak "rozšířil" v myslích astronomů objem vesmíru několiktisíckrát. Na tato zjištění navazovala jeho dodnes používaná klasifikace galaxií.

Dalším velmi významným počinem byla interpretace systematického posunu spektrálních čar ve světle okolních galaxií. Rozbory prováděl pomocí 2,5metrového teleskopu ve spolupráci s kolegou Humasonem. Posun interpretovali jako Dopplerův jev v důsledku vzdalování galaxií. Tento fakt se pak stal jedním ze základních experimentálních důkazů teorie rozpínání vesmíru.

Navíc Hubble určil vztah mezi vzdáleností a rychlostí vzdalování galaxií (velikosti posuvu čar). Tato úměra je nyní označována jako Hubblův vztah a vyplývá z tzv. Hubblova konstanta (matematicky v=H0.r, kde v je rychlost vzdalování galaxií, r je vzdálenost galaxií a H0 Hubblova konstanta).

O nesmírně rozsáhlém příspěvku Edwina Hubbla k rozvoji celosvětové astronomie svědčí i řada výroků jeho kolegů, současníků i nástupců. Např. Novikov a Šarov: "Sotva se někomu z astronomů, o Koperníkovi a Galileovi nemluvě, podařilo udělat tak revoluční převrat v našich představách o vesmíru, přitom za tak krátké období."

V červnu roku 1953 dopsal se svým žákem Alanem Sandagem společný článek. Pro Sandageho to byl příspěvek první, pro Hubbla poslední. 23. září 1953 jel v poledne ze St. Barbara Street v Pasadeně, kde byl sekretariát observatoře Mt. Wilsonu, domů. Cestou se stavil pro svou ženu a poté ho při parkování před domem skolil infarkt. A jelikož byl jeho následný pohřeb utajen, dodnes nikdo neví, kde je vlastně E. Hubble pochován.

Velikán pozemské astronomie sice na Zemi svůj pomník nemá, ale v kosmu jich dostal hned několik: kráter na Měsíci, planetka číslo 2069 mezi Marsem a Jupiterem a v neposlední řadě i kosmický teleskop.

Hubblovo jméno na orbitální observatoři vyjadřuje naději, že se astronomům pomocí přístroje podaří změnit pohled na vesmír tak radikálně, jako to dokázal před více než sedmdesáti roky Edwin Powell Hubble. Dosavadní výsledky to jenom potvrzují.

Libor Lenža, František Martinek
 

Začíná jaro 21. března?

Zatímco skutečné jaro se všemi svými náležitostmi, jako jsou rašení pupenů, hromadný rozkvět prvosenek jarních, odlet havranů a návrat vlaštovek, přichází do přírody postupně, astronomické jaro začíná v přesně stanovený okamžik, který logicky splývá s momentem konce astronomické zimy.

 Jaro skutečné se na tento okamžik příliš neváže -- jednou se o dva týdny zpozdí, podruhé zase předběhne. Jedinými tvory, kteří neklamně poznají, že se blíží nástup astronomického jara, jsou pracovníci hvězdárny, přesněji ti, kteří zrovna berou telefony. Už týden před jarní rovnodenností totiž prudce narůstá počet tzv. odborných dotazů. Všichni se ptají na to, kdy už začne jaro.

Z hlediska sociologického a motivačního lze tazatele rozdělit do tří skupin. Nejdříve se ozývají lidé akurátní, kteří chtějí mít pořádek ve všem, tedy i v otázkách příchodu jara, léta, podzimu i zimy. Ti jsou obvykle dosti přísní a zdaleka se nespokojí jen s ledabylým oznámením data prvního jarního dne. Žádají hodinu, minutu, občas i vteřinu, neřku-li sekundu. Poté nastupují přírodovědně orientovaní redaktoři hromadných sdělovacích prostředků, jímž leží na srdci všeobecná informovanost veřejnosti. Redaktoři jsou ještě náročnější a neodbytnější. Datum jim nestačí, chtějí navíc podrobný, a přitom populární komentář k této významné události doplněný ještě nějakou zajímavostí a drobným klípkem ze společnosti. To vše ve dvou třech větách a teď hned, protože jejich čtenáři právě na takovou zprávu již netrpělivě čekají.

Třetí vlna jarních telefonátů vrcholí večer 19. 3., tedy na Josefa. Tazateli jsou výhradně muži, kteří se snaží své otázky formulovat velmi přesně, což jim díky poněkud ztěžklým jazykům a otupené mysli, působí jisté potíže. Zpravidla se ptají na to, zda jaro začne zítra nebo až pozítří. Je to pro ně strašně, ba životně důležité, neboť v sázce tu bývá buď čest dotyčného nebo láhev něčeho hodně tvrdého. Když se jim dostane příslušné odpovědi, sdělí konečný verdikt zbytku pánské jízdy, jenž pak dílem jásá, dílem kleje...

Po tomto poněkud rozverném úvodu, jímž jsem si vyčerpal valnou většinu předepsaného rozsahu tohoto sdělení, se konečně dostávám k tomu, abych vysvětlil, co to ta jarní rovnodennost doopravdy je. Z hlediska astronomického je to okamžik, kdy střed slunečního kotouče překročí světový rovník, kdy Slunce vstoupí do znamení Berana. To je sice pěkné, ale moc to neříká. Dobře, ale o střídání ročních období, a tedy i o rovnodennostech, se učí děti už na základní škole. Takže nahlédněme do školních učebnic. Tam se dočtete, že jarní rovnodennost nastává 21. března. V den rovnodennosti jsou den i noc stejně dlouhé, Slunce vychází přesně na východě v 6 hodin a zapadá na západě v 18 hodin. Nutno však přiznat, že nic z toho není tak úplně pravda. Pravda by to byla jenom tehdy, kdyby Země obíhala kolem Slunce po kružnici, kdyby Slunce samo bylo jen bezrozměrným bodem, kdyby Země neměla žádnou atmosféru, kdybychom to vše sledovali z hladiny moře na 15. stupni východní délky, kdyby...

V důsledku toho, že sluneční kotouč má úhlový průměr přes půl stupně a že v zemském ovzduší dochází k lomu slunečních paprsků, setrvává Slunce na zemské obloze v den rovnodennosti celých 12 hodin a 10 minut, zatímco 11 h 50 min je pod horizontem. Z týchž důvodů Slunce nevykoukne nad ideální horizont přesně na východě, ale o tři čtvrtě stupně severněji. Abych to ještě zamotal, uvádím, že v den jarní rovnodennosti v Brně Slunce vyjde v 5 h 57 min a zapadne v 18 h 7 min.

První jarní den vůbec nemusí nastat jen 21. března, jak stojí psáno v učebnicích, ale dosti často také nastává o den dříve, tedy 20. března. V posledních dvaceti letech dokonce třikrát častěji, než učebnicového 21. března. Podíváme-li se na přehled dat okamžiků rovnodennosti ve 20. a 21. století s překvapením zjistíme, že výhradně 21. 3. začínalo astronomické jaro jen na počátku století. Poprvé se setkáváme se dnem 20. 3. v roce 1920. Pak se 20. 3. v seznamu začíná vyskytovat stále častěji, a dnes výrazně převažuje. Nastoupený trend bude pokračovat i v budoucnu. V 21. století se naposledy setkáme s prvním jarním dnem 21. 3. v roce 2011. Naopak v roce 2048 se přenese první jarní den už na 19. 3. a ke konci 21. století se 19. a 20. březen budou vyskytovat stejně často.

Vysvětlení celé šarády je prosté: doba, která uplyne mezi dvěma po sobě následujícími okamžiky jarní rovnodennosti, tzv. tropický rok nemá ani 365 dní ani 366 dní, ale 365 a 5 hodin 48 minut a 46 sekund. Znamená to, že každý příští rok dojde k rovnodennosti o necelého čtvrt dne později, pokud ovšem tento rok není rokem přestupný. V tom případě naopak dojde k posuvu zpět, a to o 18 h 11 min 14 s. Vzhledem k tomu, že v období od roku 1901 do 2099 (tj. i rok 2000 je přestupný) je každý čtvrtý rok rokem přestupným, znamená to, že v cyklu 4 let se jarní rovnodennost posune třikrát za sebou vždy o 5 h 48 min a 46 s, tj. celkem o 17 h 26 min 18 s, v roce přestupné však sebou cukne dozadu o 18 h 11 min 14 s. Rozdíl tedy po čtyřech letech je zhruba tři čtvrtě hodin směrem k nižšímu datu. Je tedy logické, že se datum jarní rovnodennosti pozvolna snižuje. Za 128 let se z toho nastřádá na jeden celý den!

To však není moc dobrý jev a byl příčinou zavedení gregoriánského kalendáře, tedy právě toho, který my používáme. Velice osvědčeným lékem je čas od času některému z roků dělitelných čtyřmi přestupnost zakázat. Gregoriánský kalendář tak činí každý rok dělitelný 100, pokud ovšem tento není současně dělitelný i 400, protože pak se nic neděje, rok zůstává přestupným. V roce 2100 se tak najednou začne objevovat jako první jarní den vedle 20. 3. i 21. 3.

Když vám tedy někdo položí otázku zda nastává jaro 21. března, měli byste mu odpovědět: "Občas ano, ale je to stále míň, za pár let už vůbec ne, ale po roce 2100 se to zase spraví." Ručím vám za to, že ho vaše vyčerpávající odpověď zcela uspokojí.

Zdeněk Mikulášek
 

Horké zprávy IAN

Máte zájem dostat prostřednictvím e-amilu či SMS zprávy informaci o zajímavém dění na nebi? Pak si u nás můžete zaregistrovat nepravidelné doručování "IAN alertů".

IAN alerty jsou bezplatnou službou Instantních astronomických novin a vycházejí zcela nepravidelně (zhruba jedna zpráva týdně). Redakce nemůže v žádném případě zajistit jejich bezproblémový chod (tj. skutečné doručení, event zaslání dvou identických zpráv). Aktivace IAN alertů většinou zabere několik dní, proto buďte prosím trpěliví. Identické sdělení, jaké jsme vám poslali, vyvěšujeme i v "bleskových zprávách" v pravém modrém pruhu. Tak si můžete kontrolovat, zda vám naše SMS chodí.

SMS:
Aktivace se provede tak, že nám ze svého mobilního telefonu pošlete e-mailem zprávu "IAN alerty - ano" na adresu ian@hvezdarna.cz. Deaktivaci provedete tak, že nám ze svého mobilního telefonu pošlete zprávu "IAN alerty - ne" na adresu ian@hvezdarna.cz. (U Paegasu lze využít, pokud ji používáte, službu Paegas Click, u Oskara musíte mít aktivovanou službu "mujoskar". Zdá se, že jsou spolehlivější.) Informace, jak po technické stránce provést celou operaci, najdete na webovských stránkách svých operátorů, redakce není schopna z časových důvodů na tyto problémy odpovídat.

E-mail:
Samozřejmě, že naše krátké zprávy chodí i elektronickou poštou. Pokud si zvolíte tento způsob doručování, pak nám ze své adresy pošlete na ian@hvezdarna.cz zprávu, která bude v subjectu obsahovat totéž sdělení jako SMS. Tedy "IAN alerty - ano", "IAN alerty - ne".)

Redakce získaná telefonní čísla a e-maily používá výhradně pro tuto službu a jako taková je považuje za velmi důvěrná.

redakce
 

© INSTANTNÍ ASTRONOMICKÉ NOVINY
...veškeré požívání a reprodukce se souhlasem
redakce...